Rád bych si za Šumperk zahrál první ligu, říká útočník Jan Milfait

Zůstanete v Šumperku?

Popravdě zrovna sedím v autě a jedu do Šumperka (rozhovor probíhal ve čtvrtek dopoledne, pozn. red.). Dejme tomu chvíli čas a uvidíme, jak to dopadne. Nechci ještě říkat nic dopředu.

Zvládne se vše udělat tak, aby se Chance liga v Šumperku hrála?

Co mám já za informace, a doufám, že to tak dopadne, tak by se první liga měla hrát.

Chcete v Šumperku určitě pokračovat, nebo vyčkáváte, jak situace dopadne?

Když mi volal pan Velčovský (ředitel šumperského klubu, pozn. red.), právě se mě ptal, jestli mám, nějaké nabídky a co do budoucna preferuju. Odpověděl jsem mu, že moje priorita je první liga. Sezona se mi bodově povedla, nejsem nejmladší a beru to jako jednu z posledních šancí ukázat, že ve mně něco je. Takže jsem mu řekl, že budu koukat po první lize, pokud v Šumperku nebude.

Aby ne. Po životní sezoně, pokud se tak tedy dá nazvat.

Nevím, jestli můžu říct přímo „životní“. Co se týká bodů, byla určitě nejvydařenější a jsem za velmi to rád. Pořád se bavíme ale o tom, že je to druhá liga. Já ji nechci nějak shazovat, nebo něco podobného, ale pořád jsou u nás extraliga a Chance liga, které jsou prostě víc než druhá liga, proto nechci říkat, že byla životní.

Každopádně byla povedená, a to jak z hlediska individuálního, tak týmového. Před druhou Opavou jste měli 35 bodů náskok!

Hodnotit to můžu jedině kladně. Udělali jsme rekord v bodech, který se tam do té doby nepovedl. Skončili jsme na prvním místě, všechno klapalo tak, jak má – od hráčů, zápasů, trenéra… Prostě panovala spokojenost. Až tedy na ten konec, který to celé trošku zazdil. Jinak to ale bylo super.

Cíl a přání jste si jako tým splnili, jenže ne na ledě. Hořkosladké pocity?

Přesně tak. Každý se těšil, že si to vybojujeme na ledě a s fanoušky na tribunách, potom že to všechno půjdeme zapít. Ale bohužel, jsou věci, přes které nejede vlak a takhle to dopadlo. Jsme ale samozřejmě šťastní, že nás dali do první ligy, takže doufám, že se všechno podle toho zvládne udělat a bude se dařit i nadále.

Už je ale jasné, že to bude bez trenéra Martina Janečka, který se ještě před verdiktem svazu rozhodl vzít nabídku ostravské Poruby. Jak se vám pod ním hrálo?

Hokej pod ním mě bavil všemi směry. Pan Janeček vyznává útočný hokej a hlavně nechává hráče hrát. Jasně nám řekl, že chyby se v hokeji dějí, a že chce, abychom kličky dělali, abychom si věřili na puku, abychom prostě zkoušeli různé věci. I když to má samozřejmě nějaké hranice. Když ale někdo udělal nějakou kličku a nepovedla se, on ho za to neposadil, neseřval ho. Prostě se to stává, a když se to stane, jsou tam jiní hráči, kteří musí zaskočit. Dal nám impulz, všichni hráči si hodně věřili, dost věcí si dovolili. V tomhle tedy jedno velké plus. Myslím, že by to takhle mělo vypadat všude.

Takže jeho odchod je pro Šumperk velká ztráta?

Víte co, já zatím nevím, co tam bude za trenéra. Může tam být trenér podobného ražení. Každopádně si i tak myslím, že to ztráta je. A velká. Člověk mu ale nemůže nic vyčítat. Poruba? Co si budeme povídat. Co vím, tak tam budou mít velice kvalitní tým. Do toho František Výborný, bude doma… já tomu naprosto rozumím.

Vy jste až na jeden zápas v Třebíči odehrál ve druhé lize předešlé tři sezony. Hnala vás motivace hrát zase výš?

Stoprocentně. Do Brodu jsem se vracel hlavně z toho důvodu, že se tam skládal dobrý tým a chtělo se postoupit. Tehdy chybělo málo, v závěru kvalifikace v sezoně 2017/18 nám scházel jeden bod. Teď jsem mohl žít v klidu doma, kde jsem se narodil, a hrát tam první ligu. Bohužel se to ale nepovedlo, takže jsem se vydal na další štaci. Ten cíl jsem si chtěl splnit a se Šumperkem jsem si ho splnil, i když se sezona nedohrála. Rád bych tam ale první ligu hrál.

Většina hráčů ve druhé lize má k hokeji i jiné zaměstnání, s posunem do první ligy se ho ale musí vzdát. Týká se něco takového i vás?

Když to řeknu na rovinu, v Šumperku jsme měli poskládaný tým tak, že jsme trénovali každý den ráno a měli jsme to už jako práci. Teď jsem se ale vrátil do Brodu, a jelikož nám skončily smlouvy, tak jsem samozřejmě musel jít někam pracovat. Když přišel koronavirus, tak jsem o všem různě přemýšlel, byl jsem tři týdny doma, nic jsem nedělal. Ale dál bych to nevydržel, už jsem se kopal do zadku. Začal jsem si proto hledat brigádu, na kterou doteď chodím a odpoledne si jezdím zacvičit. Ale samozřejmě bych se toho vzdal, protože tady už se jedná o profesionální smlouvu, zápasů je pak hodně. Nevím, jak to bude přesně vypadat, do práce, nebo na brigádu už bych ale samozřejmě nechodil.

Jsou i případy, kdy hráči raději zůstanou u civilního zaměstnání a u toho hrají druhou ligu než, aby se věnovali jen hokeji v první lize?

Určitě ne jen některé, je jich mnoho. Někteří hráči by mohli hrát první ligu, ale sám vím, že spousta z nich tam potom hraje za velmi nízké platy. Třeba patnáct, nebo necelých dvacet tisíc. A všichni víme, že s tím se žít nedá. Proto raději volí štaci ve druhé lize s tím, že budou hrát víc a ráno budou chodit normálně do práce, kde si vydělají dalších dvacet tisíc. Od klubu pak dostanou další peníze a jsou na tom daleko lépe. Vím, že na tomhle ztroskotalo iks kariér. V první lize se dá dobře uživit, ale ne všude. Bohužel.