Nový kouč Robert Svoboda si na něj ale vzpomněl a Pavla Sedláčka povolal zpět.

A v úterním 79. extraligovém zápase v kariéře pomohl gólem srazit lídra z Třince.

„Čekání bylo dlouhé, ale naštěstí jsem se dočkal. Byl to náhodný gól. Nechtěl jsem to střílet mezi nohy, ale naštěstí to tam nějak prošlo. Zaplať pánbůh, že to tam padlo," ulevil si 22letý Sedláček, který je zároveň posledním hráčem ze Zlína, který startoval na mistrovství světa do dvaceti let.

Co vám běželo hlavou, když jste se blížil k brankáři Hamerlíkovi?
Nad tím jsem ani nepřemýšlel. Jen jsem si řekl, že vystřelím. A buď to tam padne, nebo ne. Naštěstí to tam spadlo. Pak se mi hrozně ulevilo, protože už jsem na to čekal snad osmdesát zápasů. Ty pocity se nedají ani popsat. Díky bohu za to, že to tam padlo aspoň nyní. Snad se mi kluci nebudou posmívat, že jsem tak dlouho čekal na gól.

Co jste říkal na přihrávku od Jiřího Marušáka?
Tak ta byla fantastická! Myslel jsem, že to bude dávat na Michala Popelku, který byl přede mnou. Ale hlásil se, že jde střídat, tak to naštěstí prošlo. Ale myslím, že mi ji adresoval cíleně. Krásně mi sedla na hokejku. Jirka odvedl nejvíc práce. Já už jsem měl jen třešničku na dortu. Kluci mi pak gratulovali. Všichni věděli, že je můj první.

Nebylo trochu symbolické, že jste jej dal Třinci? Právě proti Ocelářům jste v play-off naskočil do prvního extraligového zápasu…
Máte pravdu, ale bylo mi jedno, proti komu to padne.

Bylo pro vás překvapení, když si trenéři vzpomněli a povolali vás zpět?
To určitě bylo. Z druhé ligy do extraligy je to velký skok. Ale jsem rád, že jsem tu šanci dostal. Uvidíme, jak to bude dál. Určitě bych tady chtěl být. Ale jsem rád i za to, že můžu být v Šumperku. Tam si zahraju hodně, jsem pořád na ledě a vyhraji se. Nevadí mi, že tam jsem a pendluju. Pořád lepší než jen trénovat. Když přijedu do Zlína, snažím se podat co nejlepší výkon.

Že jste dostal novou šanci, bylo zřejmě zapříčiněné i změnou trenéra. Za vedení trenéra Vlacha byste šanci už nedostal. Souhlasíte?
Asi jo. Do toho nevidím, ale možná to tak je.

Neodepisoval jste svou extraligovou kariéru, když vás poslali do druhé ligy?
To ne. Pořád jsem se snažil makat naplno. A říkal jsem si, že třeba i po malých krůčcích se tam vrátím. Ale určitě jsem nemyslel na to, že z druhé ligy naskočím rovnou do extraligového zápasu. Spíš jsem si myslel, že zvolím cestu přes první ligu. Naštěstí to vyšlo i takhle.

Je to velký výkonnostní skok?
Rozdíl to je. Nebudu říkat, že ne. Ale zase si nemyslím, že by skok byl obrovský. Extraliga je jiná především po taktické stránce, je vyspělejší, puky rychleji lítají, máte na všechno méně času, ale fyzicky je to zhruba stejně náročné.

Odehrál jste téměř patnáct minut, chodil na oslabení. Čekal jste takové vytížení?
To ne. Je mnohem lepší, když jste víc na ledě. Lépe se do zápasu dostanete, jste víc v tempu. Když hrajete málo, jste ztuhlý.

Zápas vám sedl, vyhrál jste i důležité vhazování při závěrečném tlaku Třince, který dvěma góly během dvaceti vteřin snížil 0:4 na 2:4…
Jsem spokojený, hlavně mi pomohli spoluhráči. Buly nebylo čistě vyhrané, snažil jsem se jej hlavně neprohrát. Kluci naštěstí vyhodili. Měl jsem v hlavě, aby nedali třetí a třeba tím zápas zlomili. Bylo důležité, že jsme to uhráli.

Jakou si dáte odměnu za vydařený večer?
Asi žádnou. Už ve středu jedu na zápas do Šumperku. Žádné oslavy nebudou. Ale aspoň mám puk, přivezl mi ho Jirka Ondráček.

A nakonec jste si užil i děkovačku, kterou jste vedl…
To ano, kluci mě zase vyslali. Ani nevím, jak daleko za mnou byli. Možná mě v tom vymáchali. (smích) Užil jsem si to.