Teprve devatenáctiletý hráč má doposud s mužským hokejem jen minimální zkušenosti. Poprvé jej okusil v uplynulé nedohrané sezóně, když nastoupil k několika zápasům v Chance lize za Chomutov a krátce se objevil také o patro níž, kde vypomáhal Havlíčkovu Brodu.

Nyní se bývalý mládežnický reprezentant pere o svou šanci v kádru Šumperka, staronového účastníka naší druhé nejvyšší soutěže.

Z Chomutova do Šumperku je docela daleko. Co vás přivedlo ze severu Čech až na sever Moravy?

Spojil jsem se s panem Velčovským a nakonec jsme se domluvili, že tady zkusím zabojovat o místo.

Vaše seniorská kariéra je teprve na začátku. Asi máte velkou motivaci se ukázat a vybojovat si vlastně první stálé angažmá v mužském týmu?

Je to tak, Šumperk beru jako velkou výzvu.

Uplynulý rok jste chytal hlavně za chomutovskou juniorku, ze které nakoukl i do prvního týmu. Jak vnímáte situaci, že Piráti nyní budou kvůli velkým dluhům hrát pouze na úrovni krajské ligy?

Pro město je to obrovská škoda. Chomutov vždycky patřil k našim tradičním hokejovým týmům, mají i výbornou akademii, parádní zázemí. Mrzí mě, jak klub nakonec dopadl.

Pojďme zpět do Šumperku. Koho znáte ze současných spoluhráčů?

Třeba Lukáše Vacína, který se teď vrátil z Ameriky. Hráli jsme spolu ve výběrech. Znám ho i jako soupeře, protože nastupoval za Litvínov. V Havlíčkově Brodě jsem se pak loni potkal s Martinem Nepokojem. Ale to je tak asi všechno (úsměv).

Šumperský zimní stadion vám ale určitě není neznámý. Loni vás fanoušci Draků mohli vidět jako soupeře v dresu Havlíčkova Brodu. Vzpomenete si na vzájemný duel?

Byl to docela divoký zápas, ve kterém Šumperk ukázal svou jasnou nadvládu ve východní skupině. Sice to pro nás tenkrát nedopadlo dobře, ale i tak jsem si utkání užil a vzpomínám na jeho atmosféru.

Takže se nyní těšíte na šumperské publikum?

Po tom, co jsem tady loni zažil, tak se těším hodně. V Šumperku je menší hala, takže ta akustika, když přijde plno lidí, je pak parádní.

Jak hodnotíte první přípravné utkání, ve kterém Draci minulý čtvrtek těsně prohráli v Havířově 3:4? Pro vás to byla premiéra v barvách Draků.

Vzhledem k tomu, že jsme byli předtím pouze tři dny na ledě, tak si myslím, že jsme odehráli velice solidní utkání. Kluci mi při premiéře hodně pomohli.

Jak vycházíte se svým brankářským kolegou Markem Peksou, který je aktuálně nejstarším hráčem v týmu Draků? Pro zajímavost doplním, že v době, kdy on začínal v šumperském áčku, si jednou dokonce zachytal i proti vašemu tátovi.

Marek je sice nejstarší, ale ke všem mladším spoluhráčům se chová úplně v pohodě, vycházíme spolu skvěle, snaží se mi radit. Nedávno jsem potřeboval něco zařídit i mimo hokej a hned mi pomohl.

Vy máte chytání v genech. Váš otec byl vynikající extraligový gólman, takže o vašem osudu asi bylo v mládí hned rozhodnuto.

(úsměv) No, to bylo. Už od mala jsem se pořád snažil dělat rozkleky a různé brankářské pohyby. Prostě jsem napodoboval tátu a on potom jednou přišel domů s výstrojí. Ale měl podmínku, že se nejdříve musím naučit bruslit jako hráč. Jakmile mi to už šlo dobře, tak mě pustil do brány.

Asi s tátou hodně diskutujete o hokeji. Dává vám cenné rady?

Pořád spolu něco konzultujeme, chodíme dohromady i na led, je na všech mých zápasech a pokud má čas, jezdí i na některé mé tréninky.

Co máte jako gólmani společné a v čem jste podle vás rozdílní?

To je těžká otázka. Když táta aktivně chytal, tak jsem byl ještě hodně malý, takže jsem to zase tolik nevnímal. Ale co vím, tak byl v bráně docela bouřlivák, já jsem určitě větší kliďas (smích).

Každopádně byl vynikající gólman a já bych se mu chtěl jednou vyrovnat.

Asi je trochu zavazující nosit jméno Martin Altrichter?

To je pravda. Snažím se na sobě hodně pracovat, abych tátovi nedělal ostudu a v budoucnu třeba dosáhl na stejné mety jako on. Je jasné, že jen kvůli známému jménu mi nikdo nedá nic zadarmo.