Tomáš Pospíšil přispěl k rekordu a rád vzpomíná na Draky i Kovalčuka

Jeho dosavadním maximem v naší nejvyšší soutěži je sice pětatřicítka ze sezóny 2011/2012, tehdy však své statistiky rozdělil mezi dva kluby, brněnskou Kometu a pražskou Slavii.

Jak po osobní stránce hodnotíte letošní extraligovou sezónu?

Nemohu říct, že bych byl úplně spokojený, vždycky to může být lepší, ale taky horší (úsměv).

Můžete být konkrétnější?

Letošní sezóna byla vinou pandemie hodně zvláštní. Jako tým jsme na začátku sezóny měli dvakrát karanténu a člověku pak několik zápasů trvalo, než se zase dostal do tempa, pro všechny to bylo hodně těžké období.

Za sebou má premiéru v extralize. Zůstane Marek Peksa v Šumperku?

Po složitém úvodu si přesto Litvínov vybojoval účast v play off, jenže v předkole rychle vypadl s Hradcem Králové. Jak se s odstupem času díváte na sérii, kterou váš celek prohrál 0:3 na zápasy?

Myslím si, že rozhodla naše menší zkušenost. Pro řadu kluků v Litvínově to byly vlastně první zápasy ve vyřazovacích bojích, kde se hraje úplně jinak než v základní části. Nedokázali jsme zkrátka Hradec Králové ničím překvapit. Oni hráli svou hru, na kterou jsme nedokázali reagovat. Něco bylo špatně, neuspěli jsme proti nim ani v předchozích čtyřech vzájemných soubojích během sezóny.

Nebyla tato černá bilance trochu překážkou před play off?

V hlavách jsme to možná trochu měli, ale třeba závěr základní části nám vyšel skvěle a na Hradec Králové jsme si věřili, jenže přišlo rychlé vystřízlivění. První dva zápasy předkola jsme neodehráli vůbec špatně, ale nedávali góly. A jakmile se soupeř dostal do vedení, zavřel to a bylo hrozně složité se proti němu prosadit.

Byla pro vás série s Hradcem Králové více pikantní v tom, že jste na východě Čech v minulosti působil? Navíc z dřívějších angažmá ve Slavii a Chomutově znáte trenéra Mountfieldu Vladimíra Růžičku.

Měl jsem hlavní motivaci uspět, že bych tu sérii vnímal nějak speciálně, to ne. Není dobré jít do play off s nějakými přehnanými emocemi, už jsem v extralize prošel řadu klubů a snažím se na každého soupeře nachystat stejně.

V Litvínově jste byl letos hlavním aktérem velkého milníku, kdy se Viktor Hübl díky přihrávce na váš gól proti Spartě stal historicky nejproduktivnějším hokejistou v základní části extraligy. Jaká byla tehdy jeho reakce? Média tento moment hodně rozebírala.

(úsměv) Ale Viktor není takový, že by chtěl být středem pozornosti, popravdě se o rekordu moc nebavil. My jsme o tom všichni samozřejmě věděli, a když jsem potom dal ten gól, rychle jsem šel pro puk, abych mu ho předal na památku. Byl jsem šťastný za něho, zaslouží si to. Je neskutečný borec na ledě a hlavně vynikající člověk. Všichni jsme byli moc rádi, že se mu povedlo tu bodovou statistiku překonat.

Pozval vás potom Viktor Hübl alespoň na pivo?

(smích) Tak pivko jsme si dali v autobuse, když jsme jeli ze zápasu. Ale jak je teď všechno zavřené, tak jsme to ani nemohli pořádně oslavit.

Za sebou máte v tomto ročníku i jeden nepříjemný zážitek, když Litvínovu při zápase v Olomouci někdo vykradl šatnu. Jak celá věc vlastně nakonec dopadla?

Já jsem byl jedním z mála, komu se nic neztratilo, takže jsem se tím pak nezabýval. Ale pro všechny to samozřejmě byla nepříjemná zkušenost. Během přestávky mezi třetinami jsme přišli do kabiny, kde bylo otevřené okno, ale na první pohled nic nechybělo. Ztráty kluci zjistili až při zpáteční cestě na benzince. Celou záležitost šetřila policie, ale asi nikoho nechytili, nevím.

Pojďme zpátky na led. Jaké bylo pro hráče absolvovat sezónu bez diváků?

Ze začátku to bylo hrozné, takový divný pocit, ale postupem času jste si na tohle museli prostě zvyknout. Ale je pravda, že některé zápasy před prázdnými tribunami byly úplně bez emocí, jako nějaký letní přátelák v dorostu. Podpora fanoušků chyběla hlavně v play off, tam absence diváků byla nejvíc znát.

Jak byl váš program v Litvínově ve volném čase? Na severu Čech asi není tolik možností jako třeba v Praze, navíc v době koronaviru.

Letos bylo štěstí v tom, že se pořád hrálo, třikrát, čtyřikrát do týdne, takže volného času bylo opravdu minimum. Člověk tak nemusel řešit, co bude vymýšlet ve chvílích volna, když v této době nejde dělat vlastně nic. V blízkosti Litvínova jsou docela pěkné hory, takže pokud nějaký čas mimo hokej byl k dispozici, využil jsem jej na procházku. Jinak si člověk kvůli omezením nemohl zajít ani na jídlo do restaurace. Většinou jsem tak jenom odpočíval a sbíral síly na další utkání.

Chyběly nám zkušenosti, hodnotí letošní ročník Chance ligy Daniel Kabelka

Sledoval jste jako šumperský odchovanec výkony Draků v letošní Chance lize?

Určitě sledoval. Navíc v Litvínově je Franta Lukeš z Kadaně, která se Šumperkem bojovala na spodku tabulky. Tak jsme se spolu trochu hecovali. Byl jsem rád, že nakonec Draci alespoň neskončili poslední. Pro kluky to musela být těžká sezóna, museli si zvykat na vyšší hokejový level. Tým přišel ze druhé ligy a neměl skoro žádné zkušenosti. Pro příští ročník by měl Šumperk hodně posílit, aby se v Chance lize udržel. Doufám, že se mu to podaří.

Během vaší bohaté kariéry jste si za Draky v naší druhé nejvyšší soutěži také krátce zahrál. Vzpomenete si na tehdejší angažmá?

Byl jsem tenkrát první rok v Třinci po návratu z Ameriky a jako mladý hráč jsem za Oceláře moc nehrál. V Šumperku jsem pak absolvoval asi čtyři zápasy, ve kterých se mi docela dařilo. Určitě mi to angažmá při opětovném rozjezdu na domácí scéně tehdy hodně pomohlo. Na Draky vzpomínám rád.

V minulosti vás draftovala Atlanta Trashers. Měl jste nakročeno do NHL, ale nakonec zůstalo jen u kempů a přípravných zápasů. V zámoří máte na kontě pouze nižší soutěže. Proč nevyšlo angažmá ve slavné lize?

Těžko říct, co bych třeba tenkrát udělal jinak, asi by to bylo na delší rozbor. Ale nevím, asi nic. Určitě mě mrzí, že jsem nedostal příležitost, ale i tak vzpomínám na zámořské angažmá moc rád. Do života i hokeje mi Amerika dala strašně moc, strávil jsem tam krásné čtyři roky.

Můžete přiblížit vaše působení na farmě v AHL?

Byl jsem v klubu Chicago Wolves, což byl bohatý klub, který však na Atlantě nebyl závislý. Nebyla to klasická farma. Měli ambice vyhrávat AHL a brali tak hlavně starší hráče ze zkušenostmi z NHL a my jako mladí tam neměli tolik prostoru. Jenže, když je vám dvacet let, potřebujete především co nejvíc času na ledě, který mi chyběl. Možná, kdyby mě draftoval jiný klub, mohl jsem se vyhrát dva tři roky na farmě a pak se pomalými krůčky dostat nahoru, ale takovou šanci jsem neměl. Bylo to těžké, ale už to nezměním.

Na který moment ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději? Máte zkušenosti ze zámoří, domácí extraligy a reprezentace, Slovenska či Běloruska.

Asi každý rok bych nějaký ten moment našel. Těch zážitků je plno. Z Ameriky rád vzpomínám na kempy, kde jsem se mohl potkat třeba s Iljou Kovalčukem. Doma byl zážitek semifinále se Slavií nebo loňská záchrana s Litvínovem v posledním utkání sezóny proti Kladnu.

Jak to vypadá s vaším angažmá na příští rok?

Mám ještě smlouvu v Litvínově, takže pokračuji na severu Čech.

Jaké máte osobní plány po skončení letošní sezóny, než opět naskočíte do kolotoče přípravy?

Teď si chci dát chvíli volno s tím, že bych se rád někam podíval, ale nevím, jaké vůbec budou vzhledem k současné situaci možnosti, jestli člověk může vycestovat za hranice. A pokud to nepůjde, budu relaxovat a udržovat se v kondici doma v Šumperku. Mám individuální letní přípravu a zhruba ke konci dubna do toho zase chci naplno najet (úsměv).