Otázka: Kvůli čemu nejčastěji naříkají hokejoví trenéři?
Odpověď: Že nejsou obránci.

Například šumperští Draci sehráli v úterý svůj první přípravný zápas před sezonou v Třebíči a trenér Jindřich Setikovský uvedl: „S hrou dopředu jsem ještě vcelku spokojený, ale v obranné činnosti jsem se utvrdil v názoru, že musíme získat dobrého beka.“ Mít v týmu dobré obránce, to je skoro zaklínadlo.

„To je pravda, a také je fakt, že sehnat dobrého obránce je problém,“ souhlasí Jindřich Setikovský. Odborníci přitom mají jasno, proč se obránců českému hokeji nedostává.

„Když dá rodič kluka do hokeje, dává ho tam s tím, že bude útočník, že bude dávat góly. Všichni mají vzory v Jágrovi, v Prospalovi, ve Strakovi. Obránci mediálními hvězdami nejsou, snad až teď Kaberle, ale nenajdete nikoho, kdo by dal do hokeje kluka s tím, že bude obránce,“ vysvětluje Petr Rutar, šéftrenér mládeže hokejového klubu Mladí Draci Šumperk.

S tím souhlasí i Martin Kužílek, trenér mládežnických výběru olomouckého hokeje. „Ty vzory hrají až negativní roli. Když dám třeba ve čtvrté třídě kluka do obrany, často za mnou přiběhnou rodiče, že si to nepřejí, že chtějí, aby zůstal obráncem,“ říká Martin Kužílek.Důvodem, proč malí hráči i jejich rodičové nechtějí o postu obránce ani slyšet je i fakt, že být bekem znamená mít nálepku méně šikovného hráče.

„Tohle je bohužel pravda. Ale je také pravda, že když se trenéři v mládežnických týmech rozhodují, kdo půjde do obrany, častokrát tam strčí ty méně šikovné. Kluky, co neumí tolik bruslit, co nemají tak šikovné ruce. Je to špatně, ale je to realita,“ míní Jindřich Setikovský. Přitom pohybové nároky na obránce jsou častokrát vyšší, než na útočníky. „Obránce by měl být daleko obratnější, musí umět dobře bruslit vzad, umět dělat obraty, oblouky, navíc musí být naprosto spolehlivý, což útočník ne,“ podotýká Setikovský.

Kužílek míní, že je chybou, že se hráči brzy specializují na jednotlivé posty: centry, křídla, obránce. „Kdo je univerzální, má v týmu o čtyřech formacích dvacet fleků. Kdo umí hrát jen na levém křídle, tak má jen čtyři možnosti. Jenže dnes není dost trpělivosti na výchovu hráčů. I mládežnické týmy hrají pod tlakem a musí hrát na výsledky. Nikoho příliš nezajímá, jestli se hráči ohrávají a něco se učí, byť za cenu, že se i prohrává. Především od rodičů a médií je tlak na výsledky enormní. Tréninky jsou pak zaměřeny hlavně na útočníky, obráncům se nikdo příliš nevěnuje,“ nabízí svou verzi Kužílek.
Faktem je, že sláva patří především útočníkům, obránci jsou až ti druzí.

„Přitom když je kluk alespoň průměrně šikovný, umí trochu bruslit a k tomu má třeba solidní postavu, jako obránce má o angažmá postaráno. Určitě to mají obránci v tomto jednodušší, než útočníci, kde je konkurenec o poznání větší,“ konstatuje Jindřich Setikovský.