„Hraji už asi patnáct let. Do divadla jsem se pustila po odchodu do důchodu a do souboru jsem nastoupila jako mluvič," dodává Alena Havránková.

Tehdy byly úlohy divadelnic rozdělené na vodiče a mluviče. Protože vždy ráda recitovala, mluvení pro ni bylo jasnou volbou. „Rozdělení se pak ale zrušilo, a i když mi vodění moc nešlo a náš výrobce loutek vždycky spínal ruce, praxe mě donutila se s nimi naučit chodit," přiznává.

Pohybovat se čtyřiceticentimetrovými loutkami není nijak jednoduché. „Je to náročné na koordinaci. Nohy i ruce se vodí zvlášť a musíme umět hýbat hlavičkou. Smrt třeba klape čelistmi, na to je taky zvlášť nitka," snaží se vylíčit, jak je obtížné pracovat s loutkou. Někdy musejí i zaimprovizovat, třeba když se poškodí loutka.

Spolu s dalšími dobrovolníky působila v loutkovém souboru Klubíčko, který už dnes nehraje. „Protože nás to ale mrzí kvůli hezkým loutkám, tak jsme využili nabídky místního Domu dětí a mládeže, abychom pod jejich patronací uspořádali nějaká představení," říká Alena Havránková.

Hry Alena Havránková přepracovává, aby se mohly zapojit tři divadelnice. Právě to je také počet loutkářů, kteří teď s divadlem vystupují. Kromě toho píše i vlastní inscenace. „Když se slavilo Welzlovo výročí, chtěly jsme se jako Klubíčko taky zapojit. Tak jsem sedla a napsala jsem příběh o putování Jana Eskymo Welzla," dodává loutkoherečka.

Pro děti zpracovala také příběh o svatém Mikuláši a podle Dvořákovy opery napsala Rusalku pro loutkové divadlo. Jak ale přiznává, zatím hru ještě nikdo nečetl.

V současnosti vystupují s pásmem o loutkách. „Představení zahájíme vystoupením tří základních kašpárků, kteří v krátkých scénách představí naše loutky. V druhé části dětem popíšeme a ukážeme různé typy loutek od maňásků po tyčové loutky," popisuje Alena Havránková.

Do pásma divadelnice zapojí i děti, které poprosí, aby písničkou rozveselily smutnou čarodějnici. Na závěr celého pásma zahrají krátkou pohádku o zlé koze a strašlivém strašidle, aby malým divákům ukázaly, jak vůbec hraná pohádka vypadá.

„Hraní divadla mě baví a myslím si, že je to i hezký koníček. Navíc mě to udržuje aktivní a děti mě nabíjí energií," dodává na závěr Alena Havránková. Autor: Anna Sittová