Příprava ne něj začíná pravidelně už několik měsíců předem. Důležité je, si pohlídat vstupenky. Musíme potvrdit, že opět obsadíme svá místa, pokud prošvihneme termín, máme smůlu, naše lístky dostanou náhradníci, kteří čekají v pomyslné frontě na to, až někdo odpadne. A to jsou stoly opravdu všude i po chodbách

Za co letos půjdeme? Tato otázka zněla s blížícím se termínem plesu čím dál častěji. Poslední týden v lednu je konečně rozhodnuto. Zvítězil ekologický odpad.

„Je to jednoduché a má to vtip a navíc nic podobného žádná skupina na plese ještě neměla,“ shodli jsme se. „Tak nám to zase nevyjde, abychom šly za něco pěkného. Už bych konečně chtěla mít na sobě něco elegantního,“ znělo z dámské části naší třináctičlenné volejbalové party.

Už ale nebyl čas nechat něco šít a půjčovna kostýmů pro tak velkou skupinu neměla co nabídnout. Nedá se nic dělat, musíme do pytlů.

Zakoupily jsme černé stodvacetilitrové pytle na odpadky, na záda nalepili nápis „Za planetu čistější“ vpředu pak měl každý jiný druh odpadu od papíru, sklo, přes barevné kovy až po nebezpečný odpad. Každý se dozdobil podle toho, co měl na nápisu na prsou. Kamarádka (bioodpad) dokonce tahala z odpadkového koše oschlé listy zeleniny. Řádně vyzdobeni a naladěni jsme vyrazili do divadla.

Už v šatně, když jsme svlékli bundy a kabáty, si nás všichni prohlíželi. „To je dobrej fór, to taky ještě nebylo,“ obdivovali naši černou ekologickou skupinu pozorovatelé.

Masky zde byla opravdu pestré. Nechyběla zde skupina kněžích s jeptiškami, skupina vězňů s bachařem, řezníci s vepřovou hlavou na podnose, kteří rozdávali jitrničky, skvělou tlačenku a uzené, lentilky s barevným kruhem přes celý obličej, pastelky, Mexičané, komáři s křidélky, fotbalisti… Nápady se to jen hemžilo.

A co bylo dál? Porota nás opět nevybrala, líbily se jí nejvíce pastelky, druzí byli vězni a třetí komáři. A tak jsme tančili a popíjeli, dokud nás s divadla nevyhnali.