Kliknutím zvětšíte„Po dvou covidových letech, kdy se moc nemohlo hrát, pro nás bylo až překvapivé, jak skvělý letošní rok byl. Měli jsme nejhektičtější léto v dějinách Jelena. Na koncerty chodila spousta lidí, atmosféra byla úplně skvělá, často až euforická, všichni jsme si to užili. Věřím, že tomu tak bude i v příštím roce,“ říká zpěvák a frontman kapely Jindra Polák.
Vzhledem k vašemu jubileu bude jistě taky koncertně bohatý. Už máte představu, jak budou oslavy vypadat?
Zatím jen v obrysech. Než začneme slavit, chceme nechat lidi od Jelena trošku odpočinout. Ale už víme, že v příští letní sezoně se taky nezastavíme, za což jsme samozřejmě rádi. K jubileu si chceme nadělit i novou deskou. Dosud, protože jsme neměli moc času pracovat ve studiu, jsme sbírali nápady. A teď jsme ve fázi, kdy zjišťujeme, kolik jich vlastně máme. Ideálně před začátkem léta bychom chtěli mít nějakou písničku hotovou, abychom jí posluchače na nové album navnadili. Pokud by šlo všechno dobře, vydali bychom jej po konci léta a pak, aspoň zčásti, představili 2. prosince 2023 v O2 areně.
Ve vašem případě se asi nebude jednat o pyrotechnickou a světelnou show, nebo?
Je jasné, že naše koncerty jsou hlavně o muzice. Pyrotechnickou show jsme zatím moc neřešili. Ale říkáme si, že když už bude Jelen „desaterák“ hrát v O2 areně, tak by tam mělo být něco navíc. Na druhou stranu nechceme nic ve stylu blikajících a bouchajících elementů, ale přáli bychom si, aby to dohromady dávalo nějaký větší smysl a podpořilo to hlavně naši muziku. Uvidíme, k čemu nakonec dospějeme. Náhodou ten koncert vychází na moje narozeniny, takže jsem hned našemu manažerovi Martinu Červinkovi volal, že mu děkuju za krásný dárek a za to, že mi umožnil zatím největší narozeninovou party v mém životě.
Jste kapela, která si koncerty na jevišti dokáže maximálně užít. Baví vás to stejně i ve studiu?
Určitě. Jsou to dvě různé polohy muzikantské práce, bez jedné by nebyla druhá. Vždycky se těšíme, kdo s jakým hudebním nápadem přijde, abychom ho mohli rozvíjet.
Texty jsou ale víceméně vaše dílo. Pořád je píšete během cesty v tramvaji, jak jste to říkal v jednom z našich prvních rozhovorů?
To ne, protože tramvají už tolik nejezdím. Týkalo se to období, kdy jsem se jí přepravoval do zaměstnání, což dnes neplatí, protože se už plně zabývám jen kapelou. Člověk jinak tvoří všude, kde se dá. Většinou jsou to místa, kde tráví hodně času. Momentálně jsou to dodávka, kterou se přepravujeme na koncerty, hotelové šatny, pokoje nebo prostředí venkova, kde jsme si s rodinou pořídili malý domeček. Poprvé tam mám své malé „studio“, klid a všechno po ruce, prostě ideální podmínky. Stejně jsem si ale uvědomil, že inspirace nejvíc přichází, když je člověk v pohybu, když se něco děje. A samozřejmě - čím víc toho člověk dělá, tím víc se toho kolem něj děje a tím víc ona inspirace běží.
První veřejné vystoupení Jelenů se uskutečnilo 17. ledna 2013. Co vám z toho utkvělo v hlavě?
Odehrálo se v pražském klubu u Staré paní a vtipné bylo, že se na něm kromě zakládajících členů - tedy mě, Martina Kasala a Ondřeje Málka - sešlo asi dvacet lidí. Většinou šlo o rodinné příslušníky, ale pamatuju si, že v publiku byla i Debbi, se kterou jsme znali už z našeho labelu. Bylo to hezké, euforické, hodně komorní a už tenkrát zazněla část písniček z první desky jako Magdaléna, Světlo ve tmě, Smutný pocit… Hlavně bylo důležité, že jsme cítili, jak dobře se nám spolu hraje. Chemie, která mezi námi funguje, je úplně jiná, než jakou jsme kdy předtím zažili v jiných kapelách. Věděli jsme, že to spolu chceme táhnout dál, jak jen to půjde. Nedávali jsme si konkrétní cíle typu, že bychom chtěli za deset let vyprodat O2 arenu, ale spíš jsme věděli, že chceme naši muziku dostat co nejvíc mezi lidi.
Což se povedlo. Na vaší hudební cestě jste získali spoustu zkušeností i řadu nejrůznějších cen. Na výsluní jste se dostali poměrně rychle…
Měli jsme obrovské štěstí. Naše kroky, jak šly jeden za druhým, do sebe hezky zapadaly. Po cestě jsme si plnili sny, ve které jsme dřív ani nedoufali. Byla to zajímavá jízda. Všechny ty milníky, ať už šlo o předskakování na koncertech Divokého Billa, spolupráci s Kateřinou Marií Tichou, duet s Janou Kirschner, sérii rádiových hitů nebo o nejrůznější ocenění (Objev roku ve Slavíkovi či Andělé, pozn.)… Jsou to věci, které člověku vyrazí dech a naznačují mu, že má smysl v nastoleném úsilí pokračovat.
1
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
