Jiří Suchý četl městu a zpíval slavný Tulipán

Na vernisáži ve Vlastivědném muzeu zazpíval Tulipán, který se dostal i do čítanek, a pak převzal týden trvající štafetu a dočetl závěr textu o tom, jak vznikaly písničky, tedy jednu z částí knihy Život není jenom legrace (i když většinou ano). Závěr je věnován právě Tulipánu a Suchý vzápětí poněkud poopravil přečtené.

„Nemohl jsem tehdy říct úplně všechno, zejména ne to, že Tulipán nemám rád, protože vím, proč jsem ho napsal. Byl to tak trochu kalkul v době, kdy se nad Semaforem stahovala mračna a měli jsme na kahánku. Vytýkali nám bezideovost a já jsem si říkal, že musím napsat nějakou pozitivní píseň a že na míru si nezadám. Pud sebezáchovy se dostavil krátce po tom, co mě napadl rým tulipán - u Lipan, Olda - od Marolda,“ řekl Jiří Suchý. Vzápětí dodal, že pocit morálního provinění už vyšuměl, zbyla jen ta písnička, a nedávno dokonce zjistil, že vůbec není špatná. Humor prostupuje nejen Suchého divadelní a písňové texty, ale i jeho výtvarné počiny, jak dokládá výstava.

„Nemyslím si, že bych předváděl nějaké velké umění, výstava je spíš dokladem toho, že jsem šikovnej. Jsou větší malíři, ale jako malující herec myslím ujdu,“ žertoval Suchý a ochotně odpovídal na otázky zvídavého publika. I na tu, proč objektem jeho kreseb je tak často žena.

„Maluju tak jednou za půl roku a to je mi pak líto vyplejtvat čas na to, abych maloval zátiší s melounem nebo chaloupky pod horama. Vybírám si téma, které mě nějak přitahuje. Když člověk ty tvary kreslí, je to trochu, jako by je hladil,“ řekl žijící klasik českého humoru.

„Toho večera si Město nasadilo brejle a usedlo pod jednou ze svých pouličních lamp,“ začíná Suchého úvod ke knížce, kterou sestavili organizátoři festivalu.Ve čtvrtekvečer město usedne naposledy; závěrečné povídky zazní v úvodu jiného festivalu, kterýve čtvrtekzačíná - Blues Alive.