Majitelé zámku Skalička: Chtěli jsme chalupu na víkend

2. 4. 2012

Zábřeh /ROZHOVOR/ – Když se řekne slovo zámek, dům s věžičkou číslo 15 na zábřežské Skaličce nepatří k těm, které by si člověk vybavil jako první. Ještě v roce 2003 skrýval jen vybydlené kanceláře plemenářského podniku. Nyní jeho interiéry připomínají šlechtické sídlo moderního střihu.

Majitelé zámku Skalička v Zábřehu, Kamil Pilka (vlevo) a Patrik Petrík. | Foto: DENÍK/Petr Krňávek

Zámeček na Skaličce neslouží svým majitelům jen k bydlení. Díky jejich ochotě do něj má přístup i veřejnost. Kamil Pilka a Patrik Petrík pro návštěvníky každoročně pořádají koncerty nebo výstavy. A avizují, že letošní sezóna jimi bude opravdu nabitá.

Jaký program na letošní rok chystáte?

Kamil Pilka: Pro mě je nejvýznamnější spolupráce s Pražskou konzervatoří a s Martinem Hrochem, ředitelem Mezinárodních interpretačních kurzů. Konzervatoř by zde letos měla mít tři koncerty. Máme zde k dispozici koncertní křídlo, Bechstein z roku 1940. Je půjčené z Českého hudebního fondu a hraje úplně fantasticky.

V rámci Interpretačních kurzů by zde měl mít workshopy klasického zpěvu Antonio Carangelo (italský operní pěvec – pozn. red.). A v neposlední řadě v zámeckém parku 19. května vystoupí Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.

Patrik Petrík: Z výtvarných věcí bych chtěl upozornit na výstavu Martina Kámena, který na zámku vystaví Současné baroko. Je to výstava fotografií, které ukazují, že barokní cítění a estetika nevymizela, ani když od data jejího rozšíření uplynulo více než pět století.

Interiéry zámku i park prošly v minulých letech velkými opravami. Chystáte opravy i na letošní rok?

K.P.: Do podzimu by měla být kompletně zrestaurována fasáda. Bude mít působivou neobaroknní podobu, jak tomu bylo za první republiky. Připravujeme také vybudování zámecké vinárny. K tomu by měly být využity sklepy, které jsou staré přibližně sto dvacet let.

Co vás vlastně vedlo ke koupi zámku na Skaličce?

K.P.: Chtěli jsme chalupu na víkend (smích), starší historický objekt. Docela mě bavila architektura. Byly k dispozici různé fary, dokonce i kostel, ale chtěli jsme něco menšího. Protože pocházíme ze Slovenska a bydleli jsme v Praze, chtěli jsme koupit nemovitost na Moravě. Na Skaličku jsme přijeli ze zvědavosti. Když jsme sem přišli, sice nás to nadchlo, ale nejdřív jsme to koupit odmítli.

Protože byl zámeček ve špatném stavu?

P. P.: Přišlo nám to tu zbytečně naddimenzované, chtěli jsme objekt pro vlastní potřebu. Vize, že bude sloužit i veřejnosti, se zrodila až postupem času.

Kdy?

K.P.: Vlastně nás nakopli hasiči, kteří tu dělali hasičské bály. Poprosili nás, jestli by v tom mohli pokračovat. Samozřejmě jsme s tím souhlasili. Stěžejní roli pak hrály Dny evropského dědictví. V roce 2005 za námi přišli jejich organizátoři a řekli, že by do této akce chtěli Skaličku zapojit. Přesně si pamatuji na to ráno, kdy jsem ještě rozespalý vylezl ven a před plotem už stála fronta lidí. Úplně jsem se vyděsil.

Takže důvodem byli hasiči a Dny evropského dědictví.

K.P.: Jednoznačně Dny evropského dědictví, zájem lidí nás příjemně překvapil.

P.P.: Zámek si pozornost určitě zaslouží. Je na nás, abychom dobře namíchaným koktejlem akcí veřejnost do tohoto historického domu přivedli.

V zámku i bydlíte. Jaké to je, když k vám domů chodí cizí lidé?

K.P.: Snažíme se to vybalancovat tak, abychom soukromí úplně neztratili. Prostory se postupně rozdělily na část soukromou a veřejnou, jejíž součástí je i malá kavárna. Tím pádem soukromí úplně neztrácíme. Rovněž otevírací doba je taková, aby to památka unesla. Mít víkendový provoz je z mého pohledu příjemné.

P.P.: Podstatou však je, aby návštěvník přicházel do živého zámku, ve kterém se může naplno oddávat kulturně-společenským prožitkům, aniž by musel řešit problémy s nezbednými návleky, nebo to, zda může spočinout v historické sofa.