Malířské náčiní stejně jako hůlku pro ovládání počítače drží v ústech. Narodil se totiž se zakrnělými končetinami. Postižení páteře mu navíc nedovoluje si ani sednout, takže svět vnímá už šestadvacet let z polohy vleže. Pohybuje se jen kutálením po podlaze.

Nejdřív žil Jakub v kojeneckém ústavu, od tří let je jeho domovem Ústav sociální péče v Olšanech. Tam ho naučili psát ústy. Ve speciální škole byl premiantem. Učitelky se mu věnovaly, a protože rád kreslil, poslaly jeho výkresy Celosvětovému sdružení umělců malujících ústy a nohama.

Před pěti lety mu lichtenštejnská nadace sdružení udělila stipendium. Díky němu má peníze na malířské potřeby i na asistentku, která jeho talent rozvíjí. Jednou týdně za ním do ústavu přijíždí ze Šumperka pedagožka Milada Sobková.

„Jakub má poetický projev v naivistickém stylu. S tužkou manipuluje velmi přesně, dokáže i tenkou linku. Má rád barvy, proto spíš maluje, než kreslí. Suverénnější je v akvarelu než v malbě temperou,“ říká Milada Sobková. Při hodinách musí taky dolů na podlahu. Vymývá Jakubovi štětce, radí mu, diskutuje s ním o barvách.

Každý rok tvoří Jakub Hříbek vlastní kalendář, přispěl i do letošního kalendáře Nakladatelství umělců malujících ústy a nohama. V něm mu vyšly i Kočičí básničky, knížka omalovánek s říkadly. Velký úspěch měl jeho akvarel jívové větvičky, kde místo květů kočiček namaloval hlavy koček. Obrázek se dostal na přebal série velikonočních pohlednic.

„Kočky maluju moc rád. A taky portréty,“ říká usměvavý mládenec. Těší se na nový vozík, který dostane díky penězům ze stipendia. Umožní mu pohybovat se ve vzpřímenější poloze. Nejspíš na něm přijede i na výstavu, kterou mu uspořádá šumperská knihovna. Výstava začíná ve čtvrtek 5. března v šestnáct hodin a je součástí většího projektu nazvaného Když bariéry nejsou překážkou.