Křest kočíroval s tradičním vtipem a nadhledem jeden z hlavních organizátorů Petr Konupčík. Na jeviště zcela zaplněného sálu divadla postupně pozval režiséra Jiřího Menzela, fotografa Jindřicha Štreita, herce Františka Řeháka a vydavatele knihy Pavla Ševčíka. Ještě než kmotři pokropili útlou knížku provázenou Štreitovými fotografiemi, popsali své setkání s velkým autorem.

„V Literárních listech jsem jednoho dne objevil povídku Zkušební jízda od nějakého Hrabala a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Pídil jsem se po dalších. Když jsme pak připravovali film Perličky na dně a domlouvali se, kdo se ujme které povídky, přišel na setkání i Hrabal. Vypadal spíš jako dělník než spisovatel, působil velmi neintelektuálně, moc nemluvil. Já jsem ho pak dohonil na ulici a zeptal se ho, čím to je, že se nad jeho povídkami směju i brečím zároveň. Odpověděl, že to všechno patří k životu do jednoho hrnce,“ řekl Jiří Menzel a postaral se také o první čtení – přečetl úvod knihy o psaní a inspiraci.

Pětaosmdesátiletý František Řehák, který hrál v několika filmech podle Hrabalových předloh, navzdory holi křepce zdolal schody na pódium a podělil se s publikem o své první setkání s autorem. „V roce 1965 jsem nastoupil do angažmá v Divadle Za Branou a kamarádil jsem s hercem Zdeňkem Martínkem z divadla v Libni, kde Hrabal tehdy dělal technika. Martínek mi řekl: Franto, to bude spisovatel, který jednou ovládne svět,“ zavzpomínal Řehák.

Jindřich Štreit pak připomněl, že už na prvních výstavách lidé jeho fotky s Hrabalem spojovali a že z toho měl radost.

Patnáct vybraných povídek zazní postupně během sedmi podvečerů na různých improvizovaných jevištích města a okolí. První dvě přečetli po křtu v divadle herci Olga Kaštická a Petr Král. Dnes bude číst režisér Ivo Krobot v hostinci U Tygra v Loučné, kam zamíří festival během happeningu spojeného s jízdou vlakem.

V neděli bude číst v G klubu Vlastimil Třešňák. V kině Oko se každý den promítají filmy podle předloh Hrabala, v klášterním kostele začne v pondělí výstava Ostře sledovaný Hrabal.

Při pondělním čtení tamtéž zazní morytáty čtenářů, které dokumentují protikladné reakce na Hrabalovy prózy. Na jedné straně nadávky „ty dědku senilní, ty oplzlý sviňáku, ty patříš do kriminálu nebo do cvokárny“. Na straně druhé obdivné věty typu: „Po vráskách na vašem čele by měly jezdit všechny ostře sledované vlaky až do říše strýců Pepinů.“

Dalšího Hrabala Jiří Menzel neplánuje

Pod čtyřmi celovečerními filmy a jednou povídkou z filmu Perličky na dně, které se promítají na letošním festivalu Město čte knihu, je podepsán režisér Jiří Menzel. A tak na zahájení festivalu nemohl chybět. Je považován za hrabalovského režiséra, sám se ale tomu označení brání.

„Hrabal mi sedí, protože ho mám rád. Jsem rád, že jsem podle něj mohl něco natočit, ona to ale není věc vůle, ale spíš štěstí. Vždycky se našel někdo, kdo mi to nabídl,“ řekl Jiří Menzel před zahájením festivalu, jehož podobu veřejného čtení velmi ocenil.

„Je to moc hezká akce, to se málokde vidí. Lidi by měli víc číst, opustit televizi, protože v knihách je toho daleko víc a chytřejšího,“ řekl režisér. Přiznal ale, že už taky čte málo, a spíš literaturu faktu než beletrii.

Mezi svými filmy natočenými podle Hrabala nemá žádného favorita. „Já je nehodnotím, jakmile film dokončím, už s ním nemám nic společného, je to za mnou už se k němu nevracím. A žádný další film podle Hrabala neplánuji. Mám pocit, že je Hrabal vykořistěný až moc,“ řekl Jiří Menzel.
Jindřich Štreit je fotografický Hrabal

Že knihu Hrabalových povídek Setkání, vydanou k letošnímu festivalu Město čte knihu, provázejí ilustrační fotografie Jindřicha Štreita, není náhoda. Celá Štreitova tvorba totiž působí, jako by s texty Hrabala přímo souvisela. Oba si rádi vybírají podobné postavy podivínů či lidí na okraji společnosti.

„Je pravda, že od začátku jsem byl s Hrabalem spojován, mí přátelé a návštěvníci výstav tu podobnost hned viděli. Když jsem měl v roce 1988 výstavu v Praze, Hrabal na ni přišel a velmi se mu líbila. Měl jsem radost,“ řekl Jindřich Štreit.

Hrabala vždycky rád četl a oceňuje jeho originální jazyk. „Na první pohled to vypadá jednoduše, jako by text jen tak tryskal, ale ono je to velmi promyšlené a kultivované. I u mých fotografií je lehkost jen zdánlivá. Cvaknu nejméně stopadesátkrát, než jednu fotku vyberu ke zveřejnění. Přiznám se, že netvořím lehce, a myslím, že u Hrabala to bylo podobné,“ řekl fotograf.

Festival Město čte knihu ocenil jako úžasný nápad.

Většina snímků ilustrujících knihu Setkání je publikována poprvé a jejich výběr nebyl jednoduchý. „Dlouho jsem procházel celý svůj archiv a snažil se vybrat k povídce tu správnou fotografii,“ uzavřel Jindřich Štreit a dodal, že ke snímku na straně proti titulnímu listu má zvláštní vztah, protože jsou na něm jeho rodiče.