„Baví mě práce s lidmi a taky, že se pohybuji v takovém krásném prostředí, jako je zámek. Mám hodně ráda historii a středověk, takže tady jsem ve svém živlu," dodává mladá průvodkyně.

Jak ale sama popisuje, práce je to psychicky i fyzicky náročná. „Lidé si často neuvědomují, že třeba mluvím už čtvrtou hodinu po sobě a někdy bývají i protivní. Také se při průvodcovství člověk docela nachodí," dodává Vendula Švábová.

Úsměv během dne ale odložit nemůže a stále musí zůstat profesionální. „I když k této práci patří, že i návštěvníci bývají zlí a dokážou naštvat. Třeba, když jim pořád dokola opakuji, co mají dělat a oni dělají pravý opak. Takoví lidé se najdou skoro v každé výpravě," popisuje. Přes letní prázdniny se přitom na hodinovou trasu po zámku může vydat až šestkrát za den.

Mladá průvodkyně říká, že každá skupina je jiná. „Nejraději provázím menší skupiny moravských důchodců, kteří se zajímají o historii a jsou vesele naladění, ale zase ne moc se vyptávají," směje se Vendula Švábová.

Začátky pro ni nebyly nijak jednoduché, než se vše naučila. Ani po čtyřech letech se nevyhne improvizaci, protože průvodcovský text není univerzální. Průvodci ho musejí přizpůsobovat na míru skupině. Jinak vypadá výklad pro výlet základní školy a jinak pro zájezd historiků.

„Vždy se jim snažím vyprávět jednoduše a snadno, hlavně je nezahlcovat informacemi. Doufám, že si aspoň něco zapamatují. Při nejmenším alespoň komu sídlo patřilo," říká průvodkyně.

Tato práce ale nestojí pouze na naučeném textu. „Člověk se nesmí stydět a bát se lidí. Musí umět mluvit nahlas, zřetelně a dobře vystupovat," jmenuje potřebné dovednosti Vendula Švábová. Průvodci nesmí chybět ani všeobecný rozhled o historii a přehled o tom, co se nachází v jednotlivých místnostech.

Provázení by se ráda věnovala i nadále a ráda by ho jednou skloubila s budoucím povoláním. Zatím se však věnuje studiu cestovního ruchu na vysoké škole v Jihlavě. Autor: Anna Sittová