Její součástí byla i přednáška předního českého odborníka Tomáše Jandy. Ten se zabývá technickou historií a výstavbou silnic, dálnic a mostů na území tehdejšího Československa a Německé říše od třicátých do padesátých let minulého století.

Takzvaná německá dálnice se dotýkala zčásti i našeho regionu. Na naše území měla vstupovat u Lichkova, dále měla vést kolem Štítů a Lanškrouna, pak přes železniční trať ze Zábřeha do České Třebové u Krasíkova k Moravské Třebové. Tato část ale zůstala jen na papíře.

Pokračování od Moravské Třebové k Jevíčku, Boskovicím, Kuřimi, Brnu a na tehdejší protektorátní hranici u Židlochovic se ale začalo stavět. „Historie takzvané německé dálnice se začíná psát na konci roku 1938, kdy se také začalo s prvními pracemi," připomněl Tomáš Janda.

Mimochodem ve stejné době Němci plánovali i výstavbu tunelu pod Červenohorským sedlem, který dodnes budí kontroverze.
Přípravné práce na německé dálnici šly velmi rychle. Během zimy byl hotový geologický průzkum a v dubnu 1939 se začalo stavět. Během následujících dvou let Němci rozestavěli pětaosmdesát kilometrů dálnice.

Na stavbě pracovaly tisíce českých dělníků. Ubytovaní byly v dřevěných pracovních táborech, kde měli k dispozici veškeré potřebné zázemí. Dobré byly i platové podmínky, takže dělníci měli o práci na dálnici zájem.

„Pamětníci, se kterými jsem kdysi mluvil, vzpomínali, že mladí kluci po vyučení nebo maturitě, kteří šli pracovat na dálnici, vydělávali dvakrát tolik co jejich otcové. Němci se snažili, aby neměli dost dělníků, takže jim vytvářeli příznivé podmínky," vysvětlil Tomáš Janda.

Zajímavostí je, že Němci už tehdy celou dálnici projektovali na rychlost sto šedesáti kilometrů v hodině. Když se o téměř čtyřicet let později stavěla první československá dálnice D1, měla horší parametry než tato.

Už tehdy se dbalo i na ekologii, takže projektanti třeba složitou stavbou obcházeli významný krajinný prvek u Kuřimi. V celé trase také ještě před jejím započetím provedli odborný archeologický průzkum.

Zajímavé byly už výkupy pozemků. Stejně jako za první republiky byly veřejné stavby nadřazené zájmům jednotlivců. Protektorát Čechy a Morava musel své pozemky poskytnout Němcům zdarma, soukromí majitelé ale dostávali náhradu. Ta dosahovala soudního odhadu zvýšeného o padesát procent. Němci dokonce sedlákům poskytovali náhradu i za to, že pole bylo oseté nebo pohnojené.

Přestože počítače tehdy samozřejmě neexistovaly, byli stavitelé schopní si udělat dokonalé modely a vizualizace. Vznikl tak například zmenšený model šest set metrů dlouhého a čtyřicet metrů vysokého mostu u Linhartic u Moravské Třebové.
Stavba pokračovala až do roku 1942, kdy ji nacisté museli vzhledem k pro ně nepříznivému průběhu války zastavit. Některé úseky byly přitom téměř před dokončením.

Hotové byly veškeré podkladní vrstvy, mosty i s obložením z pískovce z místních lomů, přeložky silnic, které dálnici křižovaly, všechny násypy a zářezy byly upravené do konečné podoby včetně ozelenění. Zbývalo jen položit vrchní betonovou vozovku.
K tomu už ale nikdy nedošlo. Po válce sice Československo chtělo stavbu dokončit, vše ale zhatil nástup komunistů k moci. Projekt se znovu vrátil na světlo světa až v roce 1962 a Ředitelství silnic a dálnic s využitím rozestavěných úseků počítá vlastně dodnes při plánované rychlostní komunikaci R43 z Moravské Třebové na Brno. Ta je ale zatím v nedohlednu.