V Evropě mají srovnatelnou instituci jen Norové, Němci, Poláci a Maďaři. Ta česká obsadila areál někdejšího hospodářského dvora ve vikýřovické části Krenišov, jehož staletou historii připomínají klenby v přízemí. Léta tu sídlilo středisko údržby silničářů a ti také zdevastovaný a opuštěný areál teď probudili znovu k životu.

Myšlenka zřídit ve dvoře Muzeum silnic se zrodila už v roce 2002. Jejím otcem i tím, kdo projekt nakonec vydupal ze země, je Roman Bednář, šéf šumperské pobočky Správy silnic Olomouckého kraje a mimo jiné i sběratel a fanda do historie. Na jeho hlavu se také při včerejším otevření, kterého se zúčastnil i hejtman Martin Tesařík, snášela nejčastěji slova díků a uznání.

„Nápad vznikl v době, kdy kraj začal rozprodávat majetek, který už nepotřeboval, mezi jiným i krenišovský dvůr. Věděl jsem, že ve Velkém Meziříčí, kde je v městském muzeu oddělení silnic zaměřené na dálnici D1, bojují s nedostatečnými prostory. A my jsme měli v Šumperku řadu exponátů, které jen čekaly na vystavení, a k dispozici byla i budova,“ řekl Roman Bednář.

Muzeum právně existuje už od roku 2003. Sice tehdy nemělo ještě objekt, zato spousty exponátů a archiválií uložených zatím na nejrůznějších místech. Stavět se začalo v roce 2008 s podporou kraje a Norského království, které poskytlo z takzvaných Norských fondů dvanáct milionů korun. Rekonstrukce stála 20,5 milionu a zatím je opraveno a zprovozněno jen jedno křídlo budovy ve tvaru písmena „u“.

Stálá expozice s názvem Via est vita - Silnice je život obsadila přízemí s klenutými stropy, do budoucna by mělo mít muzeum ještě oddělení mostů a oddělení věnované firmě bratří Kleinů.

„Důležité je, že Muzeum silnic dává šanci získat a uchovat všechno cenné, co souvisí s vývojem silnic a prací silničářů,“ řekl Bednář. Sám má velké zásluhy na tom, že řada cenných věcí neskončila nenávratně ve sběrnách odpadů nebo v tom lepším případě v soukromých sbírkách.

N příklad takzvanou čubu, tedy železnou tyč, kterou si museli formani povinně připevňovat k zadnímu kolu na silnicích se sklonem větším než 15 procent, objevil Bednář v lomu u Rejchartic, druhou pak v kovošrotu.

Z vystavených exponátů si nejvíce cení kololisu - kovového zařízení na kolečkách, které sloužilo k utahování loukoťových kol a bylo běžnou součástí kováren. Podle Bednáře je jediné zachovalé v celé republice. Získal ho od potomků známého kovářského rodu Šanovců ze Svébohova. Když ostravská televize natáčela pořad o řemeslech, svébohovský kovář kolo vytáhl ven, očistil ho a rozhýbal závity. Pak ale zemřel a pořad už televize nestihla natočit.

„Kololis stál před kovárnou a já jsem si ho všiml při cestách do Jedlí, odkud pocházím. Po dohodě s odboráři jsme ho asi před patnácti lety koupili z fondu kulturních a sociálních potřeb, abychom ho zachránili. Léta pak stál pod přístřeškem za naší správní budovou na Zábřežské ulici v Šumperku,“ popsal exponát Roman Bednář.

Železný kruh na kolečkách je tak velký, že do přízemí budovaného muzea ho museli silničáři vtáhnout ještě předtím, než stavbaři dozdili dveřní otvor. Dělníkům pak při práci uvnitř kololis vydatně překážel.

Nyní si ho mohou pohlédnout první návštěvníci Muzea silnic. Pro Šumperany je cesta do muzea jednoduchá - dá se k němu z města snadno dojít i pěšky, protože stojí při hlavní komunikaci směrem na Rapotín, u křižovatky se silnicí vedoucí na Krásné a Hraběšice.

Součástí muzea je také obsáhlý archiv, který bude sloužit badatelům. V patře je místnost pro příležitostné a tematické výstavy. Ta první se bude v příštím roce věnovat archeologickým nálezům objeveným při stavbách silnic. Některé už v expozici jsou.

Je tu také na příklad mapa republiky se zakreslenou trasou autostrády, kterou navrhl v roce 1937 Jan Antonín Baťa. Cestu z Chebu do Velkého Bočkova na Podkarpatské Rusi měla zkrátit z 25 na 10 hodin. Dílo mělo stát asi dvě miliardy a mělo být hotové za tři roky.

Jsou tu i stoleté silniční sáně a formanský vůz, nespočet dokumentů a fotografií nebo silniční zábrana ze státní hranice s Polskem doprovázená velkou fotografií, na níž starostové Velkých Kunětic a polských Slawniowic zábranu v 90. letech společně odstraňují. Na obrazovce na zdi mohou návštěvníci sledovat mimo jiné i unikátní krátké snímky o práci cestářů před osmdesáti lety.

Otevřeno bude od úterý do pátku od 10 do 16 hodin a v sobotu od 9 do 12 hodin. Vstupné pro děti stojí 10, pro dospělé 30 a pro rodinu 50 korun.