Na programu je Rybova mše vánoční.

Do autobusů nastupují lékaři, učitelé, podnikatelé, studenti a další amatéři na poli hudby. Spojuje je jediné - láska k muzice a k Rybově mši obzvlášť. Základ tvoří šumperská Schola od svatého Jana Křtitele, jejímž šéfem je dětský lékař Vít Rozehnal. Právě v jeho hlavě se projekt vánoční mše vylíhnul.

„Vím, že na Šumpersku je spoustu kvalitních zpěváků, kteří například prošli dětským sborem Motýli a další hudební nadšenci. Původně jsem měl představu, že všichni, kdo mají chuť si zazpívat tuto skladbu plnou nádherných melodií, se sejdeme na jeden koncert, a tím všechno skončí. Ohlas po produkci byl tak obrovský, že už se scházíme a zpíváme bezmála deset let,“ popsal vznik projektu Rozehnal.

Zpočátku těleso Rybovu mši zpívalo na 1. svátek vánoční v šumperském klášterní kostele. Pak se k tomu připojila i půlnoční mše v kostele svatého Jana Křtitele. Téměř stohlavou skupinu si pak začali zvát na koncertování po okolí a letos přišlo pozvání z Vídně.

Zájezd odstartoval skvělou zprávou pro všechny. „Projekt finančně podpořil Olomoucký kraj, a tak každý účastník zájezdu zaplatí za cestu do Vídně místo 450 korun jen 250,“ ohlásil místostarosta Šumperka Petr Suchomel, který si v Rybově mši „střihnul“ tenorové sólo.

Kvůli hustému sněžení a zácpě při vjezdu na dálnici do Vídně se cesta protáhla na pět hodin. Nálada v autobusech však rozhodně neklesá. Probíhá ochutnávka nejrůznějších tekutých plodů – k mání je meruňka, jablíčko, hruška i ořechovka. Vítězem se ale nestal nikdo, všechny pálenky se mimořádně podařily.

Vídeň je na obzoru a účastníci zájezdu dostávají mapku, aby se ve vánočním mraveništi neztratili. Organizátoři zájezdu nenechávají nic náhodě – nechtějí přijít o žádného muzikanta. Autobusy zastavují v centru dění – u Schönbrunnu.

Na prostranství s desítkami stánků voní punč, svařené víno, pečené brambory a guláš. Jen vídeňské klobásy zde chybějí. Hudebníci dostávají na dvě hodinky rozchod. Někdo se vydá na procházku kolem zámku, jiní se zase proplétají kolem stánků a ochutnávají místní dobroty.

Na poměrně malé ploše je slyšet kromě němčiny a češtiny také poměrně hojně polština a maďarština.

Centrum dění znenadání začínají obsazovat drobné postavy v červených čepicích. První hlouček čítající zhruba padesát osob začíná zpívat exotickou skladbu, během chvilky se prostranství plní rudými hlavami, je jich na tři stovky.

„Přijeli jsme z Číny,“ odpovídá na dotaz, odkud ta hromada lidí je, špatnou angličtinou jeden z rudohlavců.

Šumperští hudebníci si produkci nemohou poslechnou do konce, musejí zpět k autobusu, na ambasádě je čeká český velvyslanec Jan Koukal s chotí. Na místě se rychle převléknou do koncertního, pak přijde na řadu rozezpívání a zvuková zkouška. Už při ní se sál pomalu začíná plnit.

Koncert má skoro půlhodinový skluz. Důvod je jediný. Přišlo tolik lidí, že organizátoři musejí do sálu nosit stále nové a nové židle. I přesto část diváků zůstává stát.

„Kdo čekal profesionální provedení Rybovy mše vánoční, asi bude zklamán. Jsme ryzí amatéři,“ varoval posluchače dirigent Vít Rozehnal. Nikdo z diváků se ze své židle nezvedl, a tak se varhaník Jan Horníček opřel do kláves a společně s hudbou posluchače obklopilo obrovské nadšení, které ze všech aktérů vyzařovalo, a díky němuž hlediště odpustilo některé nepřesnosti. Odměnou pak byl obrovský aplaus, kterýsi vynutil přídavek. Další odměnou členům tělesa byl raut, po kterém se jen zaprášilo.

I když dostali i muzikanti i zpěváci pěkně zabrat, domů se ještě nejelo. Devadesát lidí se nahrnulo do metra, kde způsobili zhruba dvacetiminutovou zácpu. Asi tak dlouho trvalo, než se všem podařilo získat ze dvou jízdenkových automatů lístek. Námaha ale stála za to. Prohlídka noční Vídně byla úchvatná. Z její velkolepé výzdoby se všem tajil dech. Nad hlavami se vznášely stříbrné obří kapky, červené koule, zlaté lustry, fasády výškových domů neustále měnily barvu. Na chvíli se všichni ocitli jako v pohádce.

„Ahoj, jak se máte, odkud jste přijeli?“ oslovil šumperskou výpravu anděl, o kterém si všichni mysleli, že jde o kamennou sochu. „Přejeme ti, abys nezmrznul. Nám už je pěkná zima a za chvíli odjíždíme domů,“ loučí se s andělem.

Je půl deváté večer, autobusy startují směr Šumperk. V deset se ještě zastavuje v Mikulově. „Kolik vás je?“ ptá se toaletářka. „Dva autobusy,“ odpovídáme. „No to mám radost, právě jsem tu vytřela a vy mi tu zas nanosíte ten rakouský bordel,“ rozčiluje se žena, které každý vkládá bez reptání do dlaně pětikorunu. Pohádka skončila. Už jsme zase doma.