V Olomouci se letos stihla představit už dvakrát - nejprve na regulérním koncertě v U- klubu a minulý týden v rámci festivalu Český Majáles. O historii a budoucnosti Skyline si Olomoucký deník povídal s bubeníkem a spoluzakladatelem "urban popové" formace Radkem Burešem.

Rozhovor

V Olomouci jste vystupovali v rámci festivalu Český Majáles. Jak bude vůbec vypadat vaše letošní festivalová sezona?

Letos je toho celkem hodně, v současnosti objíždíme právě majálesy, které pokračují až do půlky května, a pak se to pozvolna přehoupne do letních festivalů. Z těch hlavních festivalů musím jmenovat třeba Sázava Fest, Semtex Culture a hlavně Rock For People. Na ten se hodně těšíme, máme slíbené, že bychom měli vystupovat po Basement Jaxx. Doufám, že to klapne, to by pro nás byla hodně velká událost.

Jak se jako člen elektronické taneční kapely díváte na úbytek velkých tanečních festivalů u nás? Před pár lety jsme měli Open Air Field, Creamfields, které ale skončily…

Asi je to tím, že ten největší boom už je pryč a taková ta klasická taneční scéna je trošku za zenitem, což nám ale nevadí, protože jsme stejně stáli vždycky trochu mimo. My vždycky radši hráli na rockových festivalech, kde nás lidi berou mnohem vstřícněji. Na tanečních akcích jsou návštěvníci fixovaní na dýdžeje a nejsou zvyklí na živé kapely, natož na ten náš pop punk (smích). Je zajímavé, že nás už pomalu nezvou ani na ty taneční festivaly, co ještě zbyly (smích).

Na vašich koncertech už se téměř nevracíte k debutovému albu Riders In The Store. Je to tím, že jde o starou historii ukončenou s nástupem nové sestavy?

Ono se to nabízí, ta první deska byla vlastně jiná kapela, z níž jsme zůstali jenom já a Hoffy_ M. Zbytek je úplně nový a s tím původním materiálem nemá nic společného. Navíc v těch starších skladbách měl tehdy vokál MC Strictly Orange a po jeho odchodu z kapely nám bylo blbý hrát jeho věci. Takže dvě skladby, které z desky pořád hrajeme, se předělaly včetně nových textů.

Zpěvačka Jitka Charvátová začínala v devadesátých letech s legendárním Mejlou Hlavsou a skupinou Fiction. Jaká byla její cesta do Skyline?

To je celkem dlouhá historka. Předtím s námi vystupovala Tereza Nekudová, což byla výborná zpěvačka, a po jejím odchodu jsme řešili, co dál. Začali jsme shánět náhradu a tehdy jsem dostal echo, že prý o jedné dobré zpěvačce ví Matěj Ruppert z Monkey Business. Tak jsem mu zavolal a on mi řekl, že ta dotyčná už se teď bohužel zpívání nevěnuje. Naštěstí měl ale tip právě na Jitku, která tehdy byla čerstvě v Praze a hledala kapelu. Nejdřív jsem se trochu lekl, že přijde temná undergroundová zpěvačka s hlubokým hlasem, ale po první zkoušce jsme věděli, že Jitka je pro Skyline ta pravá.

Muzika Skyline se dá označit za inteligentní taneční pop. Přesto vás posluchač komerčních rádií zná asi jen těžko. V čem je problém?

Taky nevíme… (smích). Je tam několik důvodů. Rádia jsou velmi ostražitá v tom, co budou hrát. Navíc u nás je problém v angličtině, v rádiích je často striktně rozděleno, že ti, co zpívají anglicky, by měli být ze zahraničí a česká kapela má zpívat česky. Tohle dokázali prolomit snad jenom Support Lesbiens a Monkey Business. Druhý problém je, že jsme vždycky byli u nezávislých labelů a rádia jsou hodně propojená s velkými vydavatelstvími. Ale ta menší rádia nás už naštěstí hrajou.

Dostali jste cenu televize Óčko pro nejlepší kapelu roku 2006 v kategorii Dance. Mají podle vás hudební ceny u nás smysl?

Asi nejde o nic zásadního, ale z pohledu veřejnosti to dotyčným určitě zvýší kredit. My jsme třeba třikrát za sebou vyhráli Dance Awards a začínáme si připadat trošku jako Karel Gott (smích). Na druhou stranu, kdybychom nevyhráli, tak by nás to asi trochu znervóznilo.

Poslední desku jste vydali vloni v březnu. Připravujete už v současnosti nový materiál?

V tuhle chvíli máme rozdělaných asi deset skladeb, ale naplno se jim budeme věnovat, až skončí ten koncertní zápřah. Momentálně přemýšlíme, kudy se vydat, aby nová deska byla zase o kus jinde než předchozí. Jednu novinku už ale hrajeme i živě.

Skyline letos oslaví desáté narozeniny. Neplánujete u téhle příležitosti uspořádat nějakou větší akci?

My popravdě moc nevíme, odkdy ten vznik počítat. První koncert jsme měli s Tata Bojs až v lednu 1998. Navíc kapela v současné sestavě vlastně funguje pouze dva roky. Takže zatím jsme výročí neřešili.

Kromě bubnování ve Skyline se věnujete i hudební publicistice v měsíčníku Filter. Myslím, že není moc obvyklé, aby hudební novinář byl zároveň aktivní muzikant…

Většinou platí, že hudební novináři jsou zkrachovalí muzikanti, a já jsem rád, že to zatím není můj případ (smích). Dřív jsem řešil, že člověk vlastně sedí na dvou židlích a jestli je to fér. Snažím se svou práci dělat dobře a jsem vděčný osudu, že se mi splnil sen - už na zakládce jsem do ankety ve školním časopise napsal, že chci být buď hudební novinář nebo bubeník. Ta kombinace má svoje plusy i minusy. Na jednu stranu jsem snadnější terč. Když někoho kritizuji a zároveň dělám svou vlastní hudbu, tak mě pak na tom může někdo nachytat. Výhoda ale je, že mám o tom, jak to chodí v kapele, reálnější představu než ostatní "pisálci".