„Chtěli jsme se dostat na ostrov Velký Ljachovský a najít místo, kde Welzl léta žil. Nakonec jsme o ostrově získali alespoň podrobné informace od jakutských lovců, kteří nás provázeli. Hodně věcí z Welzlova vyprávění jsme si ověřili a přemýšlíme o návratu. Už víme, že si na cestu musíme vyhradit víc času. V srpnu jsme nemohli čekat na lepší počasí. Propadla by nám víza," vyprávěl Martin Strouhal divákům po promítání filmu.

Ze Sibiře přivezl se svými čtyřmi kolegy osm hodin natočeného materiálu. Sestříhat ho musel na třicet dva minut; pro televizi musí připravit ještě kratší verzi.

Důležitou roli měla ve snímku dřevěná figurka Jana Welzla, kterou pro svůj betlém vyřezal loštický řezbář Jaroslav Beneš. Expedici ji půjčil na cestu a Jan Welzl se tak alespoň symbolicky vrátil do míst, která mu léta byla domovem a která popsal ve svých knížkách.

Figurku ukazující prstem do dáli snímala kamera zblízka například na Rudém náměstí v Moskvě, u okna jedoucího vlaku, na člunu a na břehu řeky Jany nebo na kládě vedle hořícího ohně. Dojemné záběry provázel Welzlův komentář ve svérázném dialektu.

Dřevěný Welzl přišel cestou k úrazu - ulomil se mu prst. Martin Strouhal ho později po návratu sice našel v kufru, ale řezbář mezitím vyrobil figurce nový.

„Byly dny, kdy jsme jedli jen tyčinky Snickers. Když jsem poprvé nahlédl do hrnce a viděl, co nám lovci vaří k jídlu, udělalo se mi špatně. Vařili třeba kachnu, aniž ji vykuchali. Jídla vůbec připravovali jen vařením, netušili, že se dá ryba upéct na ohni, a když ji pak od nás ochutnali, už na nás nic nezbylo. Naučili jsme je tady vařit špagety," odpovídal spoluautor filmu Josef Albrecht na jednu z otázek publika.

Film nabídl i pohled na to, jak členové expedice připevňují Welzlovu pamětní desku na památník dobyvatelům Novosibiřských ostrovů, stovky kilometrů za polárním kruhem. Je na ní Janův portrét, jeho životní data a nápis Kde domov můj. Jestli se podaří uskutečnit další výpravu, přenesou pak Češi desku tam, kde byl její původní cíl: na ostrov. Nebude jednoduché sehnat na další výpravu peníze, rozpočet té srpnové se blížil k milionu.

Na čtvrteční předpremiéře poděkovali členové expedice sponzorům, kteří jim cestu umožnili a rozdali jim pamětní list s vlepeným úlomkem mamutího klu. Jeden z listů převzal za město Zábřeh starosta František John. „Jsem rád, že jste se ve zdraví vrátili a že nemusela vyrážet záchranná expedice ve vašich stopách," řekl starosta.