Dnes je Radkovi Horákovi patnáct, studuje v kvintě osmiletého gymnázia v Zábřehu a třikrát byl mezi oceněnými v soutěži Talent Olomouckého kraje. Na kontě má desítky básní, povídek, útlých knih s příběhy plnými fantazie a také devět filmů, s kterými boduje na filmařských soutěžích včetně těch mezinárodních.

Jsou mezi nimi dokumenty, hrané příběhy, a dokonce i filmy animované. Na těch spolupracuje se svou maminkou, která vyrábí dekorace a plastelínové figurky. Radek je pak rozpohybuje.

„Maminka je takový můj skoro manažer, správce webových stránek a taky kostymérka a maskérka. Jsme zkrátka takový realizační tým Horák – Horáková,“ říká se smíchem Radek.

Poslední dvě profese osvědčila jeho maminka například v hraném filmu Čert aby to vzal, kde skvěle namaskovala Radkova tatínka. Ten si zahrál naštvaného čerta, kterého přivolá klení nad úlohou z matematiky. Šokovanému klukovi pak čert vynadá a stěžuje si, že peklo je přeplněné a všechny ty věci, pro které ho lidé posílají, nemá kde skladovat.

Animované filmy točí Radek na kuchyňské lince pod zářivkou. V tom nejnovějším s názvem Narozeniny blahopřeje parta plastelínových slepic kohoutovi k narozeninám, každá mu snese jako dárek vajíčko a ta poslední chce být originální, a tak vysedí vejce hranaté. Pětiminutový film má řadu originálních nápadů a vtipnou hudbu.

„Tu hlavní písničku slepic jsem si nakdákal sám,“ komentuje film Radek.

Filmeček Narozeniny se loni ocitl v celostátním žebříčku filmů neprofesionálních autorů na čtvrtém místě a Radek sám figuroval v žebříčku TOP 100 těchto autorů na místě čtrnáctém. Pořadí se určuje podle umístění v soutěžích.

Letos mimořádně bodoval jeho dokumentární film Dům holubí, který natočil jako poctu svému dědečkovi – chovateli poštovních holubů. Na listopadovém Festivalu dobrých zpráv, který pořádá TV Noe, dostal film zvláštní ocenění poroty a televize ho také několikrát vysílala.

„Jednou z tebe bude velký umělec. Věř mi. Poznám to,“ napsala na jedné soutěži Radkovi do památníku dramaturgyně České televize Lada Arnautová.

Není lehké skloubit tolik aktivit s učením, které si žádá hodně času.

„V hlavě se pořád něco rodí, klíček zelený povyroste, ale než ho stačím pořádně zalít, zašlápne ho tvrdá bota školy do země,“ žertuje mladý autor.

I když do maturity je ještě daleko, má Radek už vyhlédnutou další školu - chtěl by studovat žurnalistiku a filmovou vědu.

Jeho webové stránky www.radoslav-horak.blog.cz uvozuje jako motto Radkova autorská úvaha: „Když je kniha tlustá, to ještě neznamená, že se najedla dosti napětí, vtipu a fantazie.“

Ukázka z tvorby Radka Horáka

Válka
(povídka)

Tak už je to zase tady! Ta pověstná válka, které by se dalo říkat "známková" a která se koná celkem dvakrát do roka, poprvé v lednu a podruhé v červnu. Ta, které se spousta žáků už dlouho před ní tolik obává a jejímž výsledkem je vysvědčení.

Obě dvě vzájemně soupeřící skupiny nastupují v plné síle, munice na straně žáků jsou jejich znalosti a vědomosti a munice na straně učitelů známky, pochvaly a poznámky. Mimo jiné je také možné se války vůbec nezúčastnit a postavit kolem sebe značnou barikádu v podobě omluvenek. Pokud jsou ovšem omluvenky falešné, barikáda se brzy hroutí a nebohý žáček je téměř ubičován poznámkami a ještě jednou nezmíněnou zákeřnou zbraní - neomluvenými hodinami.

Ti žáci, kteří se po celé pololetí učili a svědomitě se do školy připravovali, mají ve svých dřívějších známkách a celkové připravenosti výborné obranné štíty, a tak válečným obdobím lehce proklouznou bez jakýchkoliv výrazných zranění. Ovšem ti, kteří po celé pololetí na všechno jenom kašlali, budou se teď muset hodně rychle začít bít, aby nemuseli letošní válku přirovnávat k bitvě u Waterloo nebo k bitvě na Bílé hoře.

Já konkrétně se jdu ze všech sil bít také, protože v několika předmětech nutně potřebuju opravit obranné štíty a doplnit munici. Ale nebojte - tuhle válku vyhraju!