MILOSLAV KÖNIG

Narodil se: 15. 4. 1984
Rodina: Letos se oženil s herečkou Magdalénou Borovou. Spolu mají roční dceru Žofii.
Vystudoval: DAMU
Hlavní životní role: Teprve uvidíme.
Ve kterých divadlech hraje: Divadlo v Dlouhé, Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, Divadlo Masopust.
Nejoblíbenější film: poslední viděný – Jaro, léto, podzim, zima a jaro
Nejoblíbenější kniha: Mistr a Markétka
Závislost: Na mase

„Že se stanu hercem, mne napadlo asi až ve čtvrťáku na gymplu. Ale byl to spíše takový sen, doopravdy jsem nikdy moc nevěděl, čím chci být,“ vzpomíná Miloslav na své začátky. „Měli jsme na škole něco jako dramaťák, scházeli jsme se každý pátek a během školního roku nazkoušeli divadelní hru. Skoro víc než hraní mě ale vždycky bavilo scházet se, těšil jsem se na pátky,“ říká herec, který nyní působí v Divadle v Dlouhé, Divadle Na zábradlí, Národním divadle a Divadle Masopust.

Miloslav König pochází z Postřelmůvka, malé vesnice na Šumpersku. Nyní kvůli práci bydlí v Praze. Žije v bytě se svojí ženou, herečkou Magdalénou Borovou, společně mají jednoletou dceru Žofii. Na Moravu se snaží vracet alespoň jednou měsíčně.

„S bývalými učiteli z gymplu se potkávám jen výjimečně. Stane se, že když hraji někde poblíž Zábřehu, tak se někdo z nich přijde podívat. Stejně je to se spolužáky. S paní Hadovou, učitelkou ze ZUŠky, si píšeme. Ona mi pomohla nejvíc, rád se za ní vracím.“

Na divadelní prkna v hlavním městě pomohlo mladému herci přijetí na DAMU (Divadelní akademie muzických umění, pozn. redakce).

„I když šance byly mlhavé, snažil jsem se dobře připravit a vyšlo to. Dostal jsem se do centra divadelního dění v Praze, potkával jsem spoustu zajímavých lidí a hlavně jsem měl velké štěstí.“

Herce ze Zábřežska mohou lidé vidět ve dvou filmech – v Tajnostech od Alice Nellis a ve snímku Piko od Tomáše Řehořka. Je mezi hraním divadla a točením filmu velký rozdíl?

„Určitě. Divadelní představení běží v kuse, cítíte vývoj, nepřetržitý proces. Kdežto na filmu se většinou jede kouskovaně po vteřinách, za jeden den natočíte pár minut filmu. Pořád čekáte, pak se na vás dostane, řeknete jednu větu, navíc pětkrát po sobě, aby to bylo co nejlepší, a zase čekáte,“ dodává König.

Jak vůbec vypadá den herce?

Předpisový den – vstanu podle dcery, snídaně a tak. Zkouška je od desíti do dvou, odpoledne spěchám za rodinou, možná nákup, v šest hodin musím být v divadle. Poté většinou od sedmi představení, kolem desáté konec, pivo v klubu, kolem půlnoci v posteli.

Nepředpisový den – vstanu podle dcery, před zkouškou je zkouška kostýmu, spěchám tam. Zkouška v divadle od desíti do dvou, odpoledne další zkouška jinde (jde o jiný projekt – neumím text, učím se v tramvaji). V šest v divadle na představení, kolem desáté konec, od jedenácti zkouška jiného projektu do dvou do noci, pivo v nonstopu, kolem třetí v posteli. Jiný den – nehraji a nezkouším, celý den mám volno.

Už jsem odmítl seriál. Vadí mi scénáře, kde se jen tlachá

První velkou filmovou roli mu dala Alice Nellis v Tajnostech. Hrál mladičkého prodavače v hudebním bazaru, který se nechce vzdát svého klavíru, ale hlavní hrdince pomůže najít samu sebe.

Objevil se v nevšedním muzikálu Obraz Doriana Graye, do letoška měl angažmá v Divadle v Dlouhé, teď je na volné noze. Nyní uvidíme Miloslava Königa v kině jako policajta Fífu ve filmu Tomáše Řehořka Piko, který kombinuje hrané scény se vstupy reálných postav. S hercem jsme hovořili o filmu Piko, zkušenosti s drogami a škodlivých ambicích…

Jaké bylo vaše první setkání se skutečným Fífou?
Představoval jsem si ho jinak. Četl jsem scénář a znal jeho postavu. Navíc jsme se poprvé viděli v Carpe Diem – a on, bývalý policajt, stál najednou za barem. Působil hodně sebevědomě. Ve scénáři je Fífa člověk empatický, také právě vůči hlavnímu hrdinovi, vytvořil si k němu jakýsi zvláštní vztah. Snažil jsem se ho ptát hlavně na tohle, na jejich setkávání – jaké to bylo tehdy. Co třeba nezkušenost, strach, pochyby. Fífa je dnes už ale hodně zkušený a vlastně drsný policajt a bylo těžké ho zlomit. Mluvili jsme tedy hlavně o jeho profesi, to byla pro mě taky neprobádaná krajina.

Jste ve srovnání s ním hodně jiný typ. Romantický, jak řekl sám Fífa na tiskovce. Ptal jste se režiséra, proč vám nabídl právě tuto postavu?
Skutečný Fífa je rozhodně větší romantik než já. Tomáš mě viděl v Tajnostech. Podle toho si mě vybral. Chtěl policajta introverta.

Sbíral jste zkušenosti k natáčení ještě někde jinde?
Ne. Ale povídání s Fífou mi hodně pomohlo, vyprávěl mi o jejich výjezdech, komunikaci s narkomany, návštěvách u nich v bytě.
Jak jste točili? První klapky nebo byl čas na opakování?
Točilo se vlastně dost rychle. Muselo se stihnout udělat víc obrazů, než bývá zvykem při natáčení filmu za jeden den. Ale díky digitálnímu záznamu jsme se nemuseli ohlížet na materiál, mohli jsme jet záběry několikrát, opakovat. Navíc jsme všichni chtěli, aby to bylo co nejlepší.

Která scéna byla pro vás nejtěžší?
Všechny vypjaté. Je složité najít správnou míru v situačně vyhrocených scénách, nepřehrát. Člověk pak o té expresivitě pochybuje, jestli jí nebylo moc. Je obtížné se do toho dostat.

A co vás bavilo?
Řídit auto. I když jsme tam byli nasáčkovaní s velkou kamerou. Byla sranda. Já zas tak často netočím, je to pro mě pokaždé adrenalin.
Váš kolega Rosťa Novák měl výhodu, že zažil ve své blízkosti závislé lidi, mimo jiné svého otce. Mohl jste taky z něčeho podobného čerpat?
U nás v rodině řádil alkohol, ale brzy se to vyřešilo. Naštěstí. Vyrostl jsem v malé obci na Moravě, mamka nás držela v rozumných mezích. To víte, že jsme zkoušeli jako teenageři třeba trávu. Kradli jsme ji někde v sousedství a pak ji ani nekouřili, protože nám z toho bylo špatně. Já měl prostě nevinné mládí.

Které zkazila Praha…
Ale ne. I když je pravda, že jsem během studií na DAMU začal být ambicióznější. Snažím se to teď mírnit.
Abyste se nepřipravil o příležitosti.
To bych nerad. Myslím, že ambicióznost je mnohdy na škodu. Člověk jede zaslepený, nejradši by vzal každou blbost, jen aby byl hodně vidět. Je hezké, když vám lidi zavolají a nabídnou práci. Ale snažím se vnímat kvalitu. Aby ta práce měla smysl.

Už jste odmítl nějaký seriál?
Ano. Ale ne proto, že bych z principu odmítal seriály. Jen mi vadí scénáře, kde se jen tlachá a vlastně se moc neví, co a proč. A k tomu hraje tklivá hudba. Ale třeba Okresní přebor má dobré ohlasy, nějaký takový vtipný seriál by mě bavil.

Praha vás zjevně zase tolik nekazí. Pro natáčení filmu o drogách je to ale vděčné město, ne?
To jo. Zrovna nedávno mi jeden pán na Palmovce nabízel perník. Docela mladej.

Nevzal jste si?
Ne. Mezi námi – mám spoustu závislostí. Třeba na mase. Pořád ho potřebuju. Řekl jsem si, že to omezím, že ho budu jíst jen o víkendu. Předevčírem jsem to porušil, dal jsem si salám. Myslím, že herec nepotřebuje nutně zažít všechno, co hraje. Je to taky o představivosti, pozorování života kolem. Myslím, že je snazší zahrát závislost na drogách než na mase…

Jana Podskalská