Předchozí
1 z 6
Další

Městská architektka: Jesenické domy mohou inspirovat i dnes

Tři čtvrtě roku v Jeseníku působí městská architektka. Soudě nejen podle „cvrtkotu“ během úředních hodin v její kanceláři, má Sara Al-Wahaishi napilno. „Městský architekt by měl být také urbanista. Jeho hlavní náplní není jen tlumit šílené barvy fasád,“ říká.

Pozici městského architekta je na Šumpersku a Jesenicku novinkou. Málokdo tak tuší, co se pod tímto pojmem skrývá. Sara Al-Wahaishi se podle potřeby účastní schůzek pracovníků městského úřadu, zasedání komisí nebo výborů, vyjadřuje se k projektům či územním studiím. V úzkém kontaktu je s úředníky stavebního úřadu, oddělení majetku nebo investic.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku.

Výsledkem práce městského architekta by mělo být, aby se lidem ve městě dobře žilo. „Urbanista zasahuje i do dopravy, infrastruktury sídla, potenciálu jeho rozvoje. Doporučuje, kde mohou stát rodinné domy, kde průmysl, co v majetku města ponechat. Měla bych mít také představu o celkovém fungování města,“ říká ke své práci žena, která pro město Jeseník pracuje jako externista.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku.

Tři hodiny týdně je městská architektka k dispozici i veřejnosti. „Lidé nejsou zvyklí s architektem pracovat, město Jeseník se to snaží změnit. V Jeseníku máme několik výstavbových lokalit. Lidé za mnou chodí se svými záměry. Já se s nimi snažím jejich vizi sjednotit s dalšími v dané lokalitě. Zaměřuji se na výšku plotu, odsazení stavby od hranice pozemku, zarovnání staveb do uliční čáry, materiálové řešení nebo natočení střechy,“ popisuje městská architektka. Pro stavebníky se jedná většinou o nepodstatné drobnosti, velký vliv ale mají na celkovou podobu dané lokality.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku.

Sara Al-Wahaishi je rodačkou ze Širokého Brodu, po matce je Češka, po otci má jemenské předky. Na Jesenicku prožila celý život kromě devíti let, kdy studovala a působila v Praze. I její rodný kraj má svou typickou architekturu, Jesenické domy. „Jsou přízemní, mají velkou konstrukci střechy, v podkroví bylo seno, které v zimě drželo teplo. Měly malá okénka, dům byl nízký, měl velké sklony střechy kvůli sněhu. Krytý byl břidlicí,“ popisuje.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku.

Budovy, které stavěli původní němečtí obyvatelé regionu, už jen kvůli technologickému pokroku nevznikají. „Domy se mají vyvíjet stejně jako společnost. I v případě novostaveb se ale dá postavit krásný nový moderní dům, který respektuje hmotu a architekturu původních jesenických domů. Jde o to dodržet třeba sklon střechy, výšku zástavby, patrovitost. A že bude mít velká okna otevřená do zahrady, to vůbec nevadí. Vždy závisí na celkovém vyznění objektu,“ říká architektka.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku, při Dni architektury

Typickou architekturou původem z Jesenicka jsou ale také budovy typu Kord, které za socialismu produkoval místní závod Rudných dolů. Mají několikapatrové kostky s ocelovou konstrukcí, které bývají v nemilosti kvůli velkým únikům energií, nějakou architektonickou hodnotu?

„Když je z nich vystavěna nějaká lokalita, která má typický ráz, a pokud projektant vyřeší enegetickou náročnost, pak si nemyslím, že je to špatně. Některé ty domy jsou i dobře usazené do prostoru. Spíš jde o to zamyslet se, zda je technicky má cenu opravovat. Já bych je za každou cenu nebourala. Jsem spíše zastáncem toho nechat je žít dál, pokud to má smysl,“ uzavírá Sara Al-Wahaishi.

Sara Al-Wahaishi, městská architektka Jeseníku, při Dni architektury