Zatím posledním počinem čtyřiatřicetiletého Zábřežáka je betlém umístěný před místním zámkem. Obyvatelé města se pohledem na něj budou moci těšit do Hromnic.

„Loni jsem přišel za starostou s nápadem udělat na okraji Zábřeha dětskou křížovou cestu. Jemu se to tehdy líbilo s tím, že přemýšlel nad novým betlémem. Nedávno jsme bavili znovu a říkal, že bychom mohli betlém udělat už tyto Vánoce. Nebylo moc času, ale kývl jsem na to. Lidé jsou dnes zavřeni kvůli koronaviru, říkal jsem si, že by si k novému betlému mohli udělat vycházku a v této těžké době by je mohl potěšit,“ popisuje Tomáš Velzel vznik svého nejnovějšího díla.

Na rozdíl od tradičních výjevů zrození Ježíše chybí v novém zábřežském betlému jesličky.

„Většinou bývají v betlémech postavy vidět zezadu kromě Svaté rodiny. Tak jsem to dělat nechtěl. Síla mé ilustrace je v obličejích. Inspiroval mě film Marie z Nazaertu, ve kterém Marie předávala novorozeného Ježíše pastýřům a každý si ho pochoval. Inspirací mi byl i text z Bible, že světlo se má dávat na podstavec a ne skrývat pod nádobu. Té symboliky je v tom víc,“ vysvětluje ztvárnění betléma.

Hry pro každého

Tomáš Velzel je učitel v mateřské škole v Ráječku. A také ilustrátor, grafik, muzikant a divadelník. Své hry sám hraje, ale i píše, maluje kulisy a skládá hudbu.

„Mám sedm her, jsou napsané hlavně pro děti. Občas mě ale pozvou i na střední školu, abych hrál pro puberťáky. Nebo pro dospěláky. Hra Kiwi vynálezce je pro všechy věkové kategorie. Hrál jsem ji nedávno pro učitele,“ říká s úsměvem otec tří dětí.

Jako výtvarníka mohou lidé Tomáše Velzla znát z Papežských misijních děl, pro něž je hlavním ilustrátorem, v oblasti hudby zase prorazil s formací Two men.

„Měli jsme s ní velké úspěchy. Hráli jsme v televizi, velké koncerty jsme měli s Monkey Bussiness, Pavlíčkem, Monikou Načeva, Plees The Trees. Hráli jsme na Colours of Ostrava, na Kloboučku, dostali jsme nabídku hrát v Banátu,“ vzpomíná.

Skupina se rozpadla a loňský pokus o společný comeback s Jiřím Jirákem v nové formaci Indican nevyšel.

„Během zkoušení jsem zjistil, že jsme každý jinde a že to už není pro mě. Po koncertě s filharmonií jsem napsal, že končím,“ říká Tomáš Velzel.

Ve formaci Silence&Joy jim to šlape

Za pár týdnů založil novou formaci Silence&Joy. „Vznikli jsme za korony v půlce září, nikde jsme nehráli, dnes je leden a máme šestnáct věcí. Fakt nám to spolu hraje, těším se, co z toho bude,“ dodává.

Tomáš Velzel je v určitém smyslu podobný známějšímu jmenovci Janu Eskymo Welzlovi. Nejen jménem, ale i tím, že je také člověk mnoha zájmů a schopností. Kdyby se ostatně Jan Eskymo kvůli studiím v Německu nepřejmenoval, měli by oba téměř identická příjmení.

„Baví mě cokoli kreativního s uměním. Ještě koukám po fotografii, kamarád natáčí filmy, to by mě taky bavilo, třeba režírovat. Ale asi zůstanu u toho, co dělám teď. I tak je toho dost,“ uzavírá.