Téměř stovka členů jejich českého svazu sem přijela na víkendový volební sjezd. Čekaly je také přednášky o překladatelských oříšcích či světovém kongresu v Kodani nebo kurz esperanta pro ty, kteří s jazykem začínají. Mezi účastníky byl i zakladatel české Wikipedie Miroslav Malovec. Sjezd organizoval regionální šumperský klub, jehož členové se pravidelně jednou měsíčně scházejí.

„Já jsem se k esperantu dostala díky svému otci, v patnácti jsem se začala učit jako samouk a dnes mluvím plynně. Díky esperantu mám přátele po celém světě,“ řekla Libuše Hýblová z Bohutína, která byla v sobotu zvolena místopředsedkyní svazu.

Podobně hodnotí jazyk i vrátný a hasič šumperského divadla Karel Vala. Díky esperantu žil například rok v Kanadě, snáz mu šla do hlavy i francouzština a angličtina.

Když mezi sebou esperantisté mluví, máte dojem, že slyšíte něco mezi italštinou a španělštinou. Jazyk má velmi jednoduchou gramatiku, hlavní je dostat do hlavy slovní zásobu. I ta má přehledná pravidla. Když znáte slovní základ, příponou z něj snadno vytvoříte podstatné či přídavné jméno a příslovce, ze slovesa zase příponou is, as nebo os minulý, přítomný a budoucí čas.

Zakladatel esperanta, polský lékař Ludvik Lazar Zamenhof, měl dobrý úmysl zbavit lidstvo zmatení jazyků a dát lidem šanci, aby si všichni rozuměli. Cíl se nepovedl, ale esperantisté si nestěžují. Znalost umělého jazyka jim totiž přináší řadu výhod. Dopisováním, dnes už zejména přes internet, získávají přátele na druhém konci světa a mohou také snadno cestovat.

Využívají totiž službu Pasporta Servo - seznam ubytovatelů z řad esperantistů. Ti poskytují ubytování často i se stravou zdarma. Najdete je v Evropě stejně jako v Číně, Indii, Brazílii nebo Japonsku. Jejich heslem je: Když nemůžeš sám cestovat a chceš poznat svět, přijede svět k tobě. Poznávají ho díky svým návštěvníkům a ti zase díky svým hostitelům poznají skutečný život v cizí zemi lépe než z okna hotelu a s průvodcem cestovky.

„Cizincům se lidé běžně neotevřou, bojí se. Ale esperantisté mají k sobě navzájem důvěru. Kdo se ten jazyk učí, nedělá to ze zištných důvodů. Byl jsem desetkrát v Japonsku a dostal jsem se i do několika rodin, kam by jinak nepřístupní Japonci žádného cizince nepustili,“ vysvětlil výhody esperanta jeden z účastníků kongresu, nakladatel Petr Chrdle.