Jakoby si neuvědomovali, kolik domů vzala s sebou, ale především kolik lidí zaplatilo povodně životem. Není proto prozíravé, aby v bezprostředně ohrožených oblastech vznikala nová zástavba.

Na druhou stranu je nutné připomenout, že významnější stavby, které by v podhorských oblastech zabránily příští velké vodě, by se od roku 1997 daly spočítat na prstech jedné ruky.

U Raškova vznikl nový násep, nedaleko Klášterce byly postaveny nové mosty, u Sudkova vyrostly hráze. Ale například vesnice severně od Šumperka, které leží u řeky Desné, by povodeň postihla stejně jako na konci devadesátých let. Velké sliby měly podobně krátké trvání, jako paměť mnohých lidí.

Obce v povodí Desné mají smůlu, že řeka protéká jejich středem. Řada domů tak bude ohrožena vždycky. Navíc obyvatelé Rapotína, Vikýřovic nebo Loučné nemají mnohdy jinou možnost než se s rizikem velké vody naučit žít. Obydlí jim nikdo nepojistí nebo pouze za neúměrné peníze. Navíc dům nemohou ani prodat, protože cena je kvůli blízkosti řeky příliš nízká.

Co nejrychleji by měly vzniknout stavby, které řádění velké vody co nejvíce omezí. Jednak díky nim budou chráněni stávající obyvatelé údolí Desné, jednak se voda napříště nerozlije do takové šíře. To umožní zmenšení aktivních zón a další rozvoj obcí. Například výstavbu hotelů a ubytoven pro plánované velké lyžařské areály, které jsou jednou z mála možností, jak dát lidem v chudém podhůří Jeseníků zaměstnání.

Petr Krňávek