Rozruch vyvolalo před dvěma týdny video o praktikách bankomatů Euronet. Když chtěl člověk z tohoto stroje vybrat peníze, na obrazovce se mu objevily možnosti „hotovost a zůstatek“ nebo „jiné“. Každému, kdo instinktivně stiskl první tlačítko, se z účtu automaticky odečetla částka za dotaz na zůstatek na účtu z cizího bankomatu. Pokud se chtěl této platbě vyhnout, musel nejprve stisknout tlačítko „jiné“, což by napadlo málokoho.

Nelegální tento způsob tahání peněz z lidí není, neetický ano.

Autor videa se pohoršoval nad skutečností, že obce společnosti Euronet za provoz bankomatů platí. Někde zajišťují jen elektřinu, jinde měsíční taxa činí třeba dvanáct tisíc korun. Jenže, jakou jinou mají volbu?

Asi každý starosta by dal přednost bankomatu prověřené banky. Jenže ty požadují, aby byl v bankomatu proveden za měsíc či rok určitý počet transakcí.

Pokud je uživatelé neprovedou, chtějí banky rozdíl dorovnat po obci. Stavební úpravy pro zabudování bankomatu jdou také za žadatelem, to je za obcí. Výsledkem by byl bankomat silně dotovaný veřejnou správou.

Každá služba něco stojí. Společnost Euronet zkouší fígl se zůstatky, banky žádají vysoké částky po obcích. Starostům horských středisek o pár stovkách stálých obyvatelích, kde si v půlce hospod bez hotovosti host ani neškrtne, se pak nelze divit, že se snaží alespoň nějak potřebu lidí po hotovosti uspokojit.