Členové a zaměstnanci sdružení už nevydrželi snášet dlouhodobou nejistotu a činnost raději ukončili.

Největším problémem sociálních služeb jsou peníze. Charity, hospicy ani jiné neziskové organizace mnohdy na začátku roku nevědí, z čeho budou v červnu vyplácet mzdy. O něco lépe jsou na tom státní organizace, pro ně se peníze nakonec najdou vždycky. Ale pro malá sdružení může být několik desítek tisíc chybějících na účtu znamenat definitivní konec.

Zaměstnanci v každém oboru by měli mít odpovídající kvalifikaci. Sociální oblast nevyjímaje. Jenže který vysokoškolák půjde dělat psychicky a v řadě případů i fyzicky náročnou práci za almužnu, kterou zaměstnanci v sociálních službách dostávají?

Péče o seniory, o lidi s postižením nebo o děti z problémových rodin je na první pohled neviditelná, ale o to důležitější činnost. Pomáhá znevýhodněným lidem, aby se nepropadli na společenské dno. Její kvalita je odrazem lidské solidarity. Pozornost sociální oblasti bychom měli věnovat minimálně ještě z jednoho důvodu. Každý se totiž může stát jedním z těch, kteří budou potřebovat pomoc.

Petr Krňávek