Dramatický večer začal pro Marii Kopeckou okolo devatenácté hodiny. Nebe nad několik kilometrů vzdálenou osadou Rejvíz pokrývaly temné dešťové mraky. Za několik okamžiků se říčka u jejich domu změnila v dravý proud.

„Během půl hodiny jsem slyšela strašné dunění. To už voda sahala až sem ke břehu," popisuje Marie Kopecká.

Příchod vody byl podle jejích slov velmi nečekaný. „Třeba při povodni v roce 1997 pršelo několik dnů a hladina vody se postupně zvedala. Teď to najednou vyskočilo za půl hodiny," dodává majitelka stavení u říčky Olešnice. Intenzita středeční povodně byla v okolí jejího domu srovnatelná s tou před sedmnácti lety.

Manžel Marie Kopecké Pavel odjel těsně před příchodem velké vody do restaurace. Když mu žena volala, co se stalo, nechtěl jí věřit. Hladina Olešnice ještě před pár okamžiky žádné drama nenaznačovala.

„Myslel jsem si, že si žena dělá srandu. Skočil jsem na kolo, doletím a už to valilo. Byla to opravdu otázka dvaceti minut," potvrdil Pavel Kopecký.

Před svým domem parkovali Kopečtí auta. Stihli s nimi naštěstí včas odjet do bezpečí. V místě, kde vozy stávaly, nyní zeje obří jáma.

„Ještě psy jsme odvezli k bratrovi. Když už jsem se vracela pro malého psa a kočku, všude kolem tekla voda," říká majitelka domu.

Dravý proud Kopeckým odnesl polovinu zahrady. „Měli jsme tam stromy, lavičky, dřevo," poznamenává mladší žena. Všechny tyto škody napáchala říčka, přes kterou se dá jindy přeskákat po kamenech na druhý břeh suchou nohou.

Řeka se zastavil těsně před kůlnou, ve které mají Kopečtí slepice. K opeřencům se zatím nedostali. Před dveřmi totiž zeje propast. „Jejich výběh je pryč. Naštěstí jsou v suchu. Vyneseme je někam v košíku," uvažuje Pavel Kopecký.

Přes drama středečního večera a noci mohou manželé z Mikulovic mluvit o velkém štěstí. Jejich dům zůstal nepoškozený a domácnost suchá.