„Když jsem se vracel domů, viděl jsem, že je nad Rejvízem úplně černo, tady zas tak moc nepršelo. A pak to šlo strašně rychle, voda začala valit do zahrady i do domu, nakonec jsem měl v baráku dobrých čtyřicet čísel vody," řekl Lubomír Špelda.

Z bytu se snažil zachránit, co se dá, ale i tak škody na vybavení nebudou nijak malé. „Bylo to tak bleskové, že jsem ani nestačil odpojit myčku, takže zřejmě vzala za své. Počítač jsem vynesl na poslední chvíli, ještě mi málem jiskřil v rukou. Stačili jsme dát ledničku na stůl a vytáhli  sedačku. Nikdo nás nevaroval," dodal Lubomír Špelda.

O dravém proudu, který zasáhl domy v Mikulovicích, vypovídá stav cesty, ze které voda přitekla. Den po záplavě byla plná bláta i velkých kamenů.

Také Milan Hinšt, který bydlí nedaleko, byl sílou živlu překvapen, od ničivých povodní v roce 1997 se prý touto částí Mikulovic voda v také míře neprohnala. Domy také  ohrožovala říčka Olešnice, která se po lijácích změnila v divokou řeku.

„Jindy je tady hladina, že se potok dá přejít v polobotkách, najednou bylo koryto plné vody. Opravdu to byla hrůza, hlavně ten hukot. Proud byl tak silný, že bral i obrovské kameny ze zpevněných břehů. Já mám naštěstí dům nahoře, ale pro pitnou vodu jsme jeli do Polska, studny jsou zaplavené," ukázal Milan Hinšt na jindy neškodnou říčku Olešnici, která ještě ve čtvrtek byla poměrně silným a kalným tokem.