Kliknutím zvětšíte“Jedno zlato“ máte doma. Které by bylo cennější, když by se vám podařilo získat další na mistrovství světa?
Těžká otázka. Eliška tady s námi bude napořád. Ona je větší zlato, než které bychom třeba vyhráli. Samozřejmě to, jež chceme vyhrát, by byla velká odměna za celoživotní práci a kariéru, kterou odvádím a hodně jsem jí obětoval. Eliška má každopádně navrch. Zlato z MS by bylo určitě taky cenné.
Na mistrovství světa jste poprvé jako otec. Jak si užíváte novou životní roli?
Je to zajímavé. Roli otce řadím k dalším životním milníkům, které se mi v kariéře staly a řadím jí hodně vysoko, protože se jedná o velkou změnu ve všem. Troufám si říct, že jsem byl na ní připraven a užívám si jí. S přítelkyní Gabčou zvládáme rodičovství skvěle. Bez rodiny je to samozřejmě ve Švédsku těžší a někdy nám chybí. Dokážeme si ale navzájem pomoci a vyhovět.
V jakém smyslu jste se na rodičovství připravoval?
Ve smyslu, že v mém okolí jsem měl okolo sebe hodně rodičů s dětmi. Měl jsem k nim dobrý vztah. Takže z toho pramenilo, že jsme se o početí potomka nějakým způsobem bavili s přítelkyní a rozhodli jsme, že chceme dítě. Povedlo se. Jsme rodiče, kteří jsou na tuto roli připravení. Někomu se totiž může podařit stát se rodičem svým způsobem náhodou. U nás ale bylo těhotenství cílené.
Byla ve hře varianta, že byste účast na MS kvůli dítěti odmítl?
Odmítl jsem kvalifikační turnaj na konci května. Eliška se narodila týden po něm a teď začíná šestý měsíc. Nechtěl jsem jezdit nikam od přítelkyně. Jsme ve Švédsku sami, takže to nebylo ani nijak vykompenzováno. Po dohodě s hlavním koučem Jaroslavem Berkou jsem kvalifikaci vynechal a pak se domluvili, jak budeme fungovat v létě.
Je teď vše jednodušší, když máte za sebou půl rok?
Určitě je to jednodušší. Eliška začíná šestý měsíc. Pořád je to ale náročné v tom, že se nám nepodařilo sehnat výpomoc Gabče do Švédska, takže je tam teď na vše sama a není to úplně jednoduché. Nejsem úplně ztotožněn s názorem, že ženy jsou na mateřské dovolené. Jaký je váš názor? Není to pravda. Je to velká dřina. Ženy se musí hodně obětovat, hodně ustoupit svým požadavkům a závazkům, takže je to pro ně hodně náročné. Gabča má za to můj velký obdiv a respekt, že vše doma zvládá s Eliškou bravurně.
Hádám, že doma partnerce hodně pomáháte v péči o dítě. V čem nejvíce?
Rodiče mě vychovali tak, ať jsem samostatná jednotka a umím se o sebe postarat. Jsem ochotný zastat každou roli. Vyloženě po porodu jsem zastal funkci kuchaře. Ovládl jsem kuchyni. Troufám si tvrdit, že jsem obstojný kuchař. Baví mě to tam.
V jakém smyslu?
Baví mě experimentovat, hledat nové trendy, jak z oblasti životního stylu, tak jídla. S přítelkyní trávíme hodně času v kuchyni. Vaříme si, chystáme si jídla. Baví nás zkoušet nové recepty. Ovládl jsem kuchyň a Gabče jsem tím ulehčil situaci, že se nemusela starat o jídlo a měla tak čas víc na sebe.
Najdete si při vašem náročném programu čas na odpočinek?
Snažím se čas uzpůsobit tomu, abych co nejvíce spal, což nám Eliška umožnila. Zatím není dítě, které by se v noci budilo, takže nás nechá vyspat, což je pro mě nejdůležitější. Pro mě je spánek alfa omega. Mnohdy podceňovaná záležitost, pro mě ale hodně zásadní a zlomová.
Jak to myslíte?
Používám brýle blokující modré světlo, které nasazuji dvě hodiny před spánkem. K tomu rutina dřívějšího jídla, ať se tělo a žaludek může připravit na spánek a regeneraci.
A co volný čas, máte?
Tím, že pracuji jako uklízeč v tělocvičnách pouze na čtvrt úvazku a ne na celý, tak volný čas mám pro sebe taky. Vstávám brzo ráno, dělám tři, čtyři hodiny denně. Nejpozději o půl desáté ráno jsem doma. Pak mám čas, jak na holky, tak na sebe a skulinka se najde. Když Eliška spí, tak jsem si schopný si vzít knížku a něco si přečíst, nebo si udělat věci, které potřebuji.
Při gólu s Německem jste dal gól. Věnoval jste ho domů?
Určitě! Věnoval jsem ho Gabče i Elišce, které jsou teď můj motor. Samozřejmě i celá rodina, která fandí. Gól byl samozřejmě pro je obě.
Symbolika ke dceři byla jasná. Schoval jste jí míček?
Dobrý nápad! Mohl jsem ho schovat už po prvním gólu, kterým jsem dal. Vstřelil jsem ho už ale na Světových hrách v americkém Birminghamu. Gesto s palcem se mi líbí. Jsem tak rád, že na dálku můžu Gabče i Elišce vyjádřit podporu. Momentálně jsou číslo jedna v mém životě.
Dorazí za vámi na konec šampionátu?
Bohužel malá nemá ještě vyřízený pas. Tím, jak žijeme ve Švédsku, tak je celá záležitost trochu složitější. Samozřejmě chtěly přijet, ale nepovedlo se, takže sledují doma.
Většinou se v kariéře pohled na sport člověku změní. Jaký jste nyní na hřišti po narození dcery, když to nejdůležitější máte teď doma?
Neřekl bych, že jsem se nějak změnil jako hráč. Jakmile překročím mantinel, tak se pořád soustředím na florbal a chci odvést stoprocentní penzum práce pro mančaft jak ve střílení gólů, tak blokování střel a v podobných věcech. Vůbec mi na hřišti nepřijde, že bych teď byl otec.
Když jste se nezměnil jako hráč, tak co jako člověk?
Ve Švédsku jsem se změnil. Jak člověk stárne, tak mi ukázalo hodně. Jsem typ, který se o sebe zajímá, chce se posouvat dopředu. Čtu hodně knížek o sebepoznání, životním stylu a tak dále. Posunul jsem se v tomhle směru, že jsme vypadli českého prostředí, zajetých vzorců od rodiny a s přítelkyní jsme se osamostatnili, což byla prakticky zkouška i pro náš vztah. Zkusili jsme bydlet sami a šli jsme rovnou do Švédska.
Co jste sám o sobě ve Švédsku nejvíc poznal?
Že člověk nemá pozornost na lidi okolo a oni mu nemůžou pomoct. Musí se soustředit sám na sebe a nikdo dokola mu nepomůže v určitých věcech. Například v Česku může zvednout a zavolat pomoct, ve Švédsku musí být zodpovědný sám za sebe a svá rozhodnutí. Málokdo umí vystoupit z komfortní zóny a posouvat se někam. Je těžké vystoupit z něčeho, kde je člověku dobře. Každý by si měl vyjít za ní a jít tam, kde mu to je nepříjemné a může ho i bolet. Až tam ale člověk poznává, co vůbec může dokázat a co v něm je.
Ve Švédku jste bez rodiny. Jak řešíte, když potřebujete pohlídat Elišku a rodiče máte v Česku?
Podobná situace nastala jenom jednou, když jsem potřeboval odjet reprezentovat Česko na Světové hry nebo na nějaké soustředění. Mamka od Gabči byla ochotná, vzala si dovolenou a přijela pomoct, za což jsem jí děkoval a děkuji i teď. Byla to velká pomoct. Jinak jsme s partnerkou sami sobě oporou. Když si potřebuje odpočinout, tak vezmu Elišku a jdu s ní na procházku. Většinou jsme s ní ale oba dva.
Je Linköping dobré místo pro rodinný život?
Pro nás určitě skvělé. Rozhodli jsme se tam jít. Že se nám narodila Eliška, byl benefit. Rodina chybí, ale tím, že nepracuji na plný úvazek, tak se snažím pomáhat, co jde a myslím, že situaci zvládáme.
V Linköpingu působíte i s reprezentačním spoluhráčem Matějem Jendrišákem. Pomohl vám on nějak v tomto směru?
S Matějem se bavíme o to víc, že jsme Češi. Navzájem si vyměňujeme a dáváme rady. Hodně se vídáme mimo florbal. Naše přítelkyně si hodně rozumí, o to je to jednodušší. Oni mají rovněž malou Amélku, takže o to to bylo lehčí. K dětem máme dobrý vztah, takže jsme byli připraveni. Hodně jsme si zjišťovali. Matěj s Radkou nám ale hodně pomáhali a byly možná takovým malým vzorem.
On před šampionátem zmiňoval, že jeho návrat s rodinou do Česka je už skoro padesát na padesát. Jak to máte vy?
Na to ještě brzy. Ve Švédsku jsem v srpnu začal žít třetím rokem. U Matěje je situace jiná, protože je tam osm let. Víc přičichl k tamějšímu prostředí, navíc se víc zajímá o politiku v Česku, kterou tak trošku vypouštím. Na situaci má trošku jiný pohled. My ji vnímáme tak, že se vrátíme zpátky. Chceme, ať Eliška vyrůstá v prostředí kolem rodiny, známých, kamarádů. Jsem ale člověk, který je otevřený všem variantám, takže si je nechávám otevřené. Jestli zůstaneme ve Švédsku, půjdeme do Švýcarska, Česka, nebo skončím s florbalem, je ve hvězdách.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
