Přestože se zúčastnil pěti olympijských her od Salt Lake City po Pchjongčchang, nikdy nebyl na slavnostním zahájení. Až na Olympiádě dětí a mládeže zažil Tomáš Bank na vlastní kůži atmosféru ceremoniálu. Postavil se do čela výpravy Olomouckého kraje jako její vlajkonoš.

„Je to pro mě obrovská čest, nabídku jsem bez váhání přijal, ale spíš to beru tak, že ti slavní sportovci nemohli,“ povídal.

Nepovažujete se za slavného sportovce?

Ne, jako sportovec jsem toho moc nedosáhl.

Takže se berete spíše za slavného trenéra?

No, to už je lepší.

V lednu jste získal ocenění Trenér roku 2018, v čem spočívá úspěch dobrého trenéra?

Abych se mohl stát trenérem roku, potřebuji dobrého sportovce. Já tomu vždycky říkám, že to je vedlejší produkt toho, že je Ester dobrá.

Jak na Esteřin úspěch po roce vzpomínáte?

No, bylo to super. (smích) Teď to hlavně musíme potvrdit. První polovina loňské sezony byla docela dobrá, pak nastaly zdravotní i psychické problémy. Zpětně si říkám, že je to pro nás docela velká zátěž. Se zlatem za krkem jsou očekávání dost vysoká, ale musíme se s tím nějak vyrovnat a udělat to lépe než v poslední sezoně.

Jaký máte vztah s bratrem Ondřejem a jaké bylo jej trénovat?

My jsme spolu nejdříve závodili a dokud jsem ho porážel já, tak to bylo dobré. Pak začal porážet on mě, tak jsem ho začal trénovat, protože jsem si říkal, že to tak bude lepší. (smích) Ne, vztah spolu máme opravdu dobrý, proto spolupracujeme a docela nám to klape. Každý jsme jiný, takže se dobře doplňujeme.

V rozhovoru na webu iRozhlas jsem četla, že podle vás má role rodičů ve sportu klíčovou roli…

Samozřejmě rodiče musí děti podporovat. Zvlášť v dnešní době, kdy těch taháků pro děti je strašně moc. Myslím, že pokud by je ke sportu nenasměrovali, tak je od mobilů a jiných zařízení neodtrhnou. Takže ta klíčová role rodičů je pořád.

Kdo přivedl ke sportu vás, byli to právě rodiče?

Ano, mě ke sportu dovedl otec.

Jaké máte další trenérské plány?

To nevím, už několikrát jsem hlásil, že končím, protože už přeci jen nejsem nejmladší. Navíc syn už také závodí, mimochodem se už dvakrát účastnil na zimní ODM, tak možná budu trénovat jeho.

Vedl jste děti ke sportu od malička nebo jste je nechal, aby si cestu k němu našly samy?

Musel jsem je trošku popostrčit, ale baví je to. Dcera má ráda snad každý sport, syna chytilo alespoň to lyžování, a to mi stačí.

Autor: Štěpánka Badinová