„Jsme z toho smutní, ale musíme to respektovat,“ líčil pocity jeden z hráčů Asperu Petr Matěj. Ten působí v mužském florbalovém celku Šumperku od sezony 2005/2006 a je druhým nejdéle sloužícím hráčem v jeho barvách.

Jak sezonu celkově hodnotíte?

Dařilo se nám nad očekávání. V základní části jsme jenom jednou těsně prohráli. Potom jsme i s troškou štěstí zvládli těsnou sérii v prvním kole play-up. Těšili jsme se, že si v dalším kole zahrajeme o postup, což se bohužel nestalo. Ze sportovního hlediska nemůžeme být nespokojeni. Stejně tak u juniorů, kterým ve třetí lize stačilo z posledních čtyř zápasů dva vyhrát, aby postoupili. Jenomže potom přišla zpráva, že soutěže, kde nebylo rozhodnuto o postupech a sestupech, budou anulovány.

Jak se na toto rozhodnutí díváte?

Z tohohle pohledu je to zklamání. Jsme z toho smutní. Ztratili jsme celý rok práce a nijak to neovlivníme a musíme to respektovat. Mohli jsme to ovlivnit na hřišti a udělali jsme pro to maximum. Já jsem si navíc ve druhém zápase play-up poranil asi zkřížený vaz v koleni. Takže jsme tam nechali i kus zdraví. A pro nic. Nikde ale není napsáno, že bychom postoupili sportovní cestou. Každopádně jsou teď na světě důležitější věci.

Neříkáte si, že by bylo lepší tu sérii prohrát?

To určitě ne. Tím, že jsem byl jenom na střídačce z pozice trenéra, tak to jsou obrovské nervy. A už jenom ten zážitek, ta radost, že jsme něco dokázali, to nám nikdo nevezme. Můžou nám vzít postup nebo možnost o něj bojovat, ale ty zážitky ne. Po prvním zápase to nikdo nečekal, protože jsme ho prohráli a byli jsme na dně. Dokázali jsme se z toho vyhrabat. Druhý mač jsme vyhráli a věděli jsme, že nás čeká extrémně těžké dvojutkání ve Vysokém Mýtě. Ve třetím duelu jsme vedli, potom jsme dotahovali, hráli jsme bez brankáře, ale o gól jsme prohráli a byli jsme opět v obrovské depresi.

Potom jste ale zabrali.

I v tom dalším jsme prohrávali, ale povstali jsme z mrtvých a o gól vyhráli. Pátý zápas… To byla krása. Celou dobu jsme bušili do plných, zahazovali jednu šanci za druhou. Říkali jsme si, jestli nám to není souzeno. Zvládli jsme to a potom vám tu euforii z vítězství nikdo nevezme. To jsou zážitky, na které se nezapomíná.

Přesto má trenér Mrázek obavy, že někteří hráči z důvodu nepostupu skončí. Co na to říkáte?

Všichni jsme amatéři. Nikdo není pod smlouvou a všechny nás to stojí dost peněz. Chápu, že tam je frustrace, protože veškerá snaha přišla vniveč. Rozumím tomu, že někteří můžou přemýšlet, co dál, jestli s tím neseknout. Někteří očekávají přírůstek do rodiny, někomu už se narodil potomek v průběhu sezony, takže ty priority můžou být jinde. Ale jakmile s odstupem času frustrace pomine, tak věřím, že drtivá většina nebo všichni pojedou dál.

Vy se z důvodu zranění končit nechystáte?

Zákrok je odložený na neurčito, takže já nevím, kdy se mi do toho kolena podívají a rozsah, co budou muset opravovat, není zřejmý. Může se stát, že třeba polovinu příští sezony nebudu k dispozici. Ale končit se nechystám. Pokud nebudou kluci proti a já nemohl hrát, tak bych byl rád na lavičce jako trenér.

Jste nejzkušenější hráčem v poli Asperu. Zažil jste toho od sezony 2005/2006 mnoho. Byla to nejúspěšnější sezona šumperského florbalu?

Jako hráč jsem, když pominu jednoho brankáře, služebně nejstarší. Už dost pamatuju a nikdy jsme nebyli na takové úrovni, jako letos. Byla to nejpovedenější sezona, co se týče mužského celku. Nebál bych se říct, že to byla i nejpovedenější sezona v dějinách Asperu. Samozřejmě pamatujeme, že se tady hrála extraliga žen, ale v ženském florbale jsou pouze tři soutěže a v mužském je ta hierarchie soutěží složitější a vyšplhat se někam nahoru je těžší.

Myslíte si, že ji můžete zopakovat?

Byli bychom rádi. Realita může být jiná. Záleží, jestli někdo skončí. Podobná situace může být i u jiných týmů. Hlavně starší hráči už třeba nemusí najít motivaci. Všechno to jsou spekulace. V naší divizi E je mnoho silných týmů – Krnov, Třinec, Olomouc. Jediné, co můžeme zlepšit je, že vyhrajeme místo jednadvaceti zápasů všech dvaadvacet, což je podle mě nereálné. O to těžší bude tu pozici obhájit. Věřím, že síla kádru bude taková, že se budeme opět rvát o play-up a ono je jedno, jestli to bude z prvního, druhého nebo třetího místa.

A pokusit se o postup do Národní ligy?

To je to nejtěžší. Ten postupový klíč je strašně složitý. Z šedesáti týmů postoupí jen čtyři. Sice jsme ji nikdy nehráli, ale není problém se v ní udržet, protože úroveň těch týmů není o nic vyšší než polovina těch, které hrají divizi. Ale je problém do ní postoupit.