Dnešní generace možná ani netuší, jakým fenoménem býval v Šumperku motokros. Květnové závody na Kotli (kdo neví, jde o místo nedaleko Kauflandu) navštěvovaly desítky tisíc lidí. Jistě, byla to zcela jiná doba, podobně vzpomínají na desetitisícové návštěvy třeba prvoligové fotbalové kluby, ale ještě před sedmi, osmi roky chodilo na mistrovské závody na Rapotínskou stráň třeba pět tisíc diváků.

V roce 2009 se odjela poslední oficiální sezona na Rapotínské stráni. Akce na rok 2010 museli šumperští organizátoři zrušit, sice pár závodů na této trati odjeli, ovšem nakonec byli soudně vystěhováni. „Dostávali jsme obsílky, tak jsme museli pryč," říká Deníku Antonín Hájek, tehdejší šéf akcí na Rapotínské stráni.

Konec trati světových parametrů

Pro nejen šumperský motokros to byla veliká rána, Rapotínská stráň byla považována za jednu z nejlepších tratí nejen v republice, před deseti lety se vážně uvažovalo, že by Rapotínská stráň hostila jeden ze závodů seriálu mistrovství světa. „Že Rapotínská stráň skončila, to je zlé nejen pro šumperský motokros. Krásná přírodní trať, která obsahovala technické prvky, ale i rychlé pasáže," sdělovali své dojmy mistři republiky v sajdách bratři Rozehnalovi. „Tahle trať měla světové parametry," dodávají.

Důvodem konce byl fakt, že obec Rapotín neprodloužila pronájem pozemků, na kterých trať ležela. Plánovala se tam bytová výstavba, ovšem dodnes se tak nestalo. „Z osmdesáti procent tam stále je trať na motokros, občas tam někdo trénuje, ale už tam není zázemí, věž pro časoměřiče a rozhodčí, toalety a tak dále," vysvětluje Antonín Hájek.

Pro nadšence ze šumperského autoklubu byl konec Rapotínské stráně velkou ránou. Před pětadvaceti lety museli kvůli ekologii opustit doslova světoznámý areál Kotel, na místě bývalé tankové střelnice Sovětské armády zamořené vším možným pak vybudovali obdivovaný areál světových parametrů. „Byla to hromada práce. Celé území jsme museli odminovat, vyčistit od nafty a nepořádku," vzpomíná Oldřich Hájek.

Neuspěl ani olympijský vítěz Aleš Valenta

Oba areály nyní chátrají. Areál Kotle chtěl před patnácti lety oživit olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích Aleš Valenta, ale skvělý projekt vytrvale hatil jeden ze sousedů pozemků, až Valenta svůj nápad zrealizoval v tehdy zchátralém areálu koupaliště ve Štítech, kde už dlouhé roky stojí jeden z největších areálů akrobatického lyžování na světě.

„Areál Kotle se možná lidem zdá zanedbaný, ale je to oblast, kde není možné z řady důvodů realizovat některé nápady, především k tomu nedají povolení ochránci přírody, rostou tam a žijí chráněné druhy rostlin a živočichů a pokud se nedohodnete s ochránci, tak se nedá nic dělat," říká starosta Šumperku Zdeněk Brož. Městu totiž téměř všechny pozemky v areálu Kotle patří. „Je nějaký projekt na využití Kotle, ale zatím kvůli ochráncům přírody i kvůli určitým pozemkovým potížím není aktuálně na programu," dodává starosta Brož. „Co je ale téměř jisté je, že se na Kotel nikdy nevrátí motokros. To si opravdu neumím představit."

Sanatorka jako zázemí nejen pro motokros

Snahy ale docela nedávno byly. Pořadatelé akcí na Rapotínské stráni oslovili před rokem šumperskou radnici, zda by se přece jen nemohly motokrosové akce vrátit na Kotel. A jejich vize byla řekněme neskromná: dostali by také pozemky a budovu sousední Sanatorky, kde by bylo zázemí pro motokrosové týmy.

„Na Kotli by se nejezdil jen motokros, ale v zimě by tam byly vleky pro lyžaře, chtěli jsme spolupracovat s jednou tuzemskou cestovní agenturou, která by vozila na Sanatorku klienty, jenže jsme zjistili, že ochránci nás na Kotel nepustí," konstatuje Oldřich Hájek.

V rámci objektivity je ale nutné podotknout, že šlo opravdu jen o vize, nikoliv o detailně zpracovaný podnikatelský záměr. „Mít zázemí a vleky pro lyžaře na Kotli bylo i součástí jednoho našeho projektu, ale popravdě, po zkušenostech s posledními zimami, kdy nebyl žádný sníh, kdo by chtěl provozovat vlek kousek za městem bez sněhu," uvádí starosta Zdeněk Brož. „Několikrát jsem se sešel s lidmi kolem motokrosu, ale bylo to spíše nostalgické vzpomínání, než jednání nad konkrétním projektem."

Že nápad oživit Sanatorku byl hodně odvážný, nyní připouští i Oldřich Hájek. „Před pár lety se ještě dala asi Sanatorka opravit, dnes je to opravdu ruina, stalo by to stovky milionů, a to je opravdu nesmysl," dodává.

A tak nejen motokros mizí z města

Motokros tak patrně navždy zmizí ze šumperského života. Závody se sice jezdí v Mohelnici, ale Mohelnické lomy si zatím cestu k srdcím širšího pole diváků nenašly. Sice existuje malá možnost, že by se motokros opět vrátil na Rapotínskou stráň, jenže pokud nedojde k dohodě o dlouhodobém pronájmu pozemků (tedy třeba na pětadvacet let), nikdo už nebude budovat něco jen s roční jistotou.

A tak jako se jinde než v Šumperku daří areálu pro akrobaty, podobně dopadne kdysi tak slavný šumperský motokros.