„Je to špatné, všechny akce máme zrušené a nemůžeme tak hrát,“ posteskl si nejprve zkušený hráč, jenž aktuálně hájí barvy Mikulovic.

I přesto se během současných omezení snaží být stále aktivní.

„Jenže příliš se toho dělat nedá. Udržuji se v kondici hlavně procházkami, několikrát jsem si dal i kolo, když jsem vyrazil za synem do Lipové, to je takových osm kilometrů tam a zpět,“ prozrazuje s úsměvem sportovec, jenž nedávno oslavil 74 narozeniny.

Zatím tři úvodní turnaje letošní veteránské sezóny musely být vinou vládních nařízení zrušeny, na květnové klání jsou sice vypsány propozice, jenže i konání této akce je velice nepravděpodobné.

Pokračovat by se tedy mělo, respektive začít, až po prázdninách v září a ročník by měl vyvrcholit tradičním Turnajem mistrů v Hluku.

„Ale otázkou je, jak to všechno nakonec bude, když doposud neproběhla ani jediná akce,“ přemýšlí Miloš Matějíček, jenž přišel rovněž o účast na mistrovství světa.

Jubilejní dvacátý šampionát ve stolním tenisu veteránů ve francouzském Bordeaux měl proběhnout již minulý rok. Později byl přeložen na přelom letošního dubna a května a nakonec pak zrušen.

Kromě zklamání z neúčasti na vrcholné akci sezóny musí jesenický matador řešit i další nepříjemnou věc.

„Dopředu jsme měli zaplacenou zálohu na ubytování a teď ty peníze nemůžeme dostat z toho hotelu ve Francii zpátky,“ říká smutně jeden z nejlepších českých veteránů.

„Vzkázali nám, že máme přijet, jenže šampionát není, tak co bychom tam dělali. Navíc cestovat v současné době pandemie je velké riziko a určitě se tam nechystám,“ říká otevřeně.

Při stopce domácích krajských soutěží se poté Miloš Matějíček hodlá (až to situace dovolí) zapojit alespoň do zápasů Českého poháru. Myšlenek na stolní tenis se tedy rozhodně nevzdává.

„Trochu mám však strach, jak na tom budu, protože od října jsem bez pořádného tréninku, dokonce jsem přibral čtyři kila,“ prozrazuje se smíchem Miloš Matějíček.

„Potřeboval bych váhu trochu srazit dolů, jenže bez pořádného pohybu je to problém. Stolní tenis hraji od devíti let a vždycky jsem byl zvyklý se hýbat, i nyní v pozdějším věku. Pořád v jednom kole, mistrovské soutěže, dvakrát třikrát trénink a k tomu turnaje veteránů. Ten pohyb mi teď opravdu hodně schází,“ dodal závěrem.