Mistrovství republiky v cyklokrosu se do Loštic vrátilo po šestnácti letech. Oddechl jste si, že je závod úspěšně za vámi?
Šestnáct let je dlouhá doba a já jsem rád, že se nám to podařilo a že jsme to mistrovství vůbec dostali, protože to v té konkurenci všech závodů, které jsou v kolotoči českého poháru, je to samozřejmě těžké. Jsem taky rád, že se zavzpomínalo na tátu, který to tady organizoval spoustu let. Teď mi spadne kámen ze srdce, protože uspořádat takový závod je velká zodpovědnost. Suprově vyšlo počasí a to je taky alfa a omega pořadatelské činnosti. Bylo o něco míň práce než kdyby pršelo nebo byl sníh. Přišlo i hodně fanoušků, kteří udělali bouřlivou kulisu. Klaplo to všechno na jedničku a já doufám, že se to líbilo i ostatním závodníkům a trenérům, kteří to ocení.

Jak moc pro vás byly poslední dny náročné?
Celý týden byl strašně hektický. Minulou neděli jsme jeli Světový pohár v Římě a domů jsem přijel až v pondělí. Od úterního rána jsme už chystali trať, takže jsem byl tři dny na nohách od rána do večera. Skoro jsem ani nespal, já jsem na to docela zvyklý, takže mi to nevadí, ale trochu se to podepsalo na mém výkonu. Ale to se nic neděje, protože ten závod pro mě byl důležitý především z jiných důvodů.

Emil Hekele na trati mistrovství ČR v Lošticích.Dvanácté místo tedy berete spíš pozitivně?
Ten výkon byl ovlivněný tím, že jsem tady strávil v podstatě čtyři dny na trati. Na druhou stranu můžu říct, že to byl asi takový hodně dobrý standardní výkon, i když mě od druhého kola chytaly křeče. Říkal jsem si, nejhůř třinácté a nejlíp jedenácté místo, protože ta elitní desítka byla složená z jezdců, kteří jsou profíci a nechodí do práce. Jedenácté místo by bylo lepší, ale v podstatě to nemá na moji spokojenost žádný vliv. Já jsem jel tak, abych měl radost, abych udělal radost lidem kolem trati, že tady startuje domácí závodník. A taky abych mohl být spokojen z organizačního hlediska.

Jako stavitel trati jste měl oproti ostatním určitou výhodu?
U cyklokrosařů to výhoda není, protože trať si každý projede dopředu a dokáže si vše vyhodnotit tak nebo onak. Každopádně jsem znal každý metr trati, znám to taky spoustu let, i když některé úseky trati byly nové, ale všechno se dá natrénovat. Vždycky záleží na výkonnosti a na technice jednotlivého závodníka. Výhoda to tedy pro mě byla možná jenom psychická, že jsem byl doma a že jsem tady měl hodně lidí jako dobrou kulisu.

Mistrovský závod se změnil v sólo jízdu Martina Bíny. Dopadly výsledky podle vašich předpokladů?
Dalo se očekávat, že Bínič vyhraje. Samozřejmě se mohlo stát cokoliv, například defekt nebo pád, ale on je z výkonnostního hlediska někde jinde než ti ostatní. Potvrdil svoje kvality, protože vyhrál s přehledem. Boj o druhé a třetí místo už byl otevřený a mohl do něj promluvit i někdo z mladých jezdců. Myslím, že třetí místo Vladimíra Kyziváta je docela překvapení. Aspoň tedy pro mě.

Nedávno jste startoval na dvou závodech Světového poháru. Jak se to seběhlo, že jste se po letech vrátil do těchto prestižních klání?
Já startuju asi po devíti letech. Je možnost startovat v osmi elitních jezdcích a navíc tam jsou ještě třiadvacítkáři. Já ještě nějakou výkonnost mám, v českém poháru jezdím kolem desítky nebo dvanáctky, takže bych tam teoreticky měl startovat, ale je pravda, že už jsem na to starý a ta moje výkonnost není na Světové poháry tak ideální, jako jsem měl dřív, před těmi devíti deseti lety. Na druhou stranu komise cyklokrosu by neschválila kohokoliv, a když je ta možnost tam nominovat osm lidí, tak jsem samozřejmě rád, že na ten Světový pohár můžu vycestovat a zazávodit si s těmi super jezdci, které jsou v podstatě celebrity. I ta moje výkonnost pak díky tomu jde trošku nahoru. Hlavně to ale dělám pro mladou osmnáctiletou holku (Martina Kukulová, pozn. red.), se kterou trénuji a která jezdí ženské závody. Tu bych chtěl postupem času dostat na trochu jinou úroveň.

Teď už tedy myslíte hlavně na vaši trenérskou štaci?
Na to už myslím dlouho, asi tři čtyři roky, co tady provozujeme klub. To je pro mě prvořadé, protože věčně nebudu mladý a dlouho už na kole jezdit nebudu. Letos mi bude sedmatřicet, takže už jsem v podstatě stará páka (usmívá se).