Už na základní škole dohodil atletickým granátem dál než učitel tělocviku. Našel v sobě sportovní talent, který zdědil po otci. K oštěpu samotnému přičichl v roce 1997. Jenže brzy přičichl i k alkoholu, tím všechny potíže odstartovaly. Nadějný atlet ztrácel půdu pod nohama.

„V době, kdy jsem začínal házet, jsem si našel svou první lásku. Pak ale přišel rozchod a já to dlouhých pět let oplakával a stále víc a víc pil. Nejdříve pivo, pak víno, nakonec i tvrdý alkohol. Zjistil jsem, že mi pití pomáhá k sebelítosti. Dopadlo to tak, že jsem bez alkoholu nedokázal udělat ani krok,“ svěřil se Jiří Grepl. Tehdy, roku 2009, dělal i lukostřelbu, v níž se stal mistrem republiky.

Osudný den

Sport šel pro Grepla, profesí malíře pokojů, brzy stranou. Stejně jako zaměstnání, kvůli svým problémům dostával méně zakázek. V roce 2012 jej poprvé odváželi do nemocnice, z přemíry alkoholu v těle dostal křeče. Zanedlouho po propuštění tam byl zpět. Opět s podobnými potížemi.

„Když mě podruhé vzali do nemocnice, uvědomil jsem si, že to není sranda,“ pokračoval. „Zabrzdilo mě to, už jen proto, že jsem si dělal ostudu před lidmi. Povedlo se mi asi čtrnáct dní abstinovat a vše bylo na dobré cestě.“ Pak ovšem nastal den, na který nikdy nezapomene.

„Dostal jsem pracovní zakázku u staré paní. Tenkrát mě bolela hlava a ona mi nabídla něco, co mělo pomoci. Nakapala mi na lžičku analgetikum, nechci jmenovat jaké. Ale jde o derivát morfia. Do pěti minut mi bylo fajn, přišel pocit, který jsem nikdy nezažil. Paní mi bohužel dala celou lahvičku té látky domů. Nevydržel jsem a doma si to zkusil znovu,“ popisoval Grepl.

Přišel o všechno

Zmíněným opiátem, na němž se člověk stává závislý během měsíce až dvou, nahradil alkohol. Sháněl jej všude možně, zvyšoval dávky. Po pár týdnech následovalo první předávkování. „Psal jsem doma na posteli esemesku, a na jednou bum. Probudil jsem se až ve chvíli, kdy nade mnou stáli doktoři. Opiát mi způsobil epileptický záchvat a já musel zase do nemocnice,“ líčil.

Závislost gradovala, bez drogy nemohl udělat ani krok, kombinoval ji s alkoholem. Sestra před ním schovávala klíče od bytu, pro získání dávky byl schopen udělat vše. Přišel o práci, peníze i důvěru lidí. Až v roce 2015 požádal o převoz do léčebny, aby podstoupil odvykací proces.

„Ale nejprve mě, kvůli naměřeným dvěma promile v krvi, převezli na záchytku. Chtěl jsem utéct, přivázali mě k posteli, nepřeji to nikomu zažít. Dostal jsem další záchvat, měl sluchové halucinace a skákala se mnou postel, jak tělo vyžadovalo dávku. Přišel za mnou lékař a řekl mi, že můj organismus je v takovém stavu, že mi dává tak půl roku život. Až tohle mě donutilo nadobro přestat,“ vzpomínal Jiří Grepl.

Závod až příští rok

Z nejhoršího se vzpamatoval, trvalo však dlouho, než mohl normálně fungovat. Aby získal ztracenou formu, dělal pár kliků a dřepů. Chodil také běhat. Po dvou měsících dostal svaly do pohody, navštěvoval i posilovnu a makal na sobě.

Dnes je silákův stav výrazně lepší. Zdravotní testy mu sdělily nejlepší výsledky za dlouhou dobu. Cítí se dokonce lépe než před dvaceti lety. Teprve loni dostal nápad vrátit se k hodu oštěpem, který jej kdysi tolik naplňoval. V odborných pracích studuje techniku hodu, fyziologii oštěpaře a trénuje na šumperském Tyršově stadionu.

„Ještě ale nezávodím, řekl jsem vedoucímu atletického oddílu, aby mi dal rok na přípravu,“ nastínil situaci. „Dřu jako kůň, abych mohl co nejdříve začít. Věřím, že hodím osobní rekord. Spousta lidí mi říká, jak je jednoduché házet oštěpem. Když ale oštěp zkusíte, zjistíte, že je potřeba znát hodně věcí.“

Až Jiří Grepl definitivně sekne s házením, chce se opět věnovat i lukostřelbě. „Nechci dělat více sportů najednou. Když se něčemu věnuji, tak pořádně,“ uzavřel.