„Upřímně jsem čekal, že Tour de Ski bude ještě těžší, že bude fakt extrémní. Byla to spousta závodů, ale že by to bylo zase tak obrovsky těžké, to ne,“ popisoval běžec na lyžích Adam Fellner svoje pocity z premiérové účasti na legendárním etapovém závodě.

Pětadvacetiletý rodák z Jeseníku zvládl i přes zdravotní problémy kompletní běžkařský seriál a připsal si 40. místo s celkovou ztrátou 12 minut a 22 vteřin na norského vítěze Johannese Klaeba.

Je to příjemné zjištění, že vás Tour de Ski nijak nesemlela?
Až mě to samotného překvapilo, že tělo fungovalo opravdu dobře. Asi ty stovky, tisíce tréninkových hodin jsou už znát.

Hrají roli vaše zkušenosti z dálkových běhů, kdy jste působil v týmu Lukáše Bauera?
Je možné, že dva roky laufů k tomu přispěly. Lehké to určitě nebylo, ale myslím, že jsem to zvládl po fyzické stránce celkem slušně.

Jak jste se cítil během závěrečného stoupání po sjezdovce?
Věděl jsem jen z televize a z vyprávění, o co jde. Nejhorší pro mě byl asi ten začátek, prvních pět minut, než člověk najede, trochu se v tom srovná a zjistí, jak se tam vůbec jede. Některé části byly obrovsky prudké, naštěstí ten konec už byl takový hodně jezdivý. Bylo to něco specifického, takové kopce ve Světovém poháru jinde nejsou a byla to výborná zkušenost. Navíc byla celá sjezdovka obsypána lidmi a byla tam opravdu úžasná atmosféra, stejně jako nahoře v cíli.



Setkal jste se už na nějakých závodech s tak náročným kopcem?
Na kolečkových lyžích jsem jel jednou s týmem Lukáše Bauera v Norsku a byl tam podobně prudký výjezd, který měl kolem šesti sedmi kilometrů. Ale jinak ze zimních tratí mi to nejvíc připomínalo Lillehammer, kde jsem letos jel asi nejtěžší patnáctku, co jsem kdy absolvoval.

S Petrem Knopem jste měli takový interní souboj o nejlepšího českého závodníka a nakonec vám na něj chyběla necelá minuta. Jak hodnotíte celkové 40. místo?
Dá se říct, že kladně. Myslím, že jsem všechny závody objel slušně, bez nějakého většího výpadku. Poslední tři čtyři etapy jsem byl nachlazený, takže tam se to trošku projevovalo na výkonnosti. To mě mrzelo, protože zvlášť v posledních dvou etapách ve Val di Fiemme by byly body do Světového poháru celkem reálné. Kdybych se cítil dobře, tak bych se jim dokázal přiblížit. S Petrem jsme se předháněli o vteřinky v každém závodě, takže to byl celkem zajímavý souboj.

Uvažoval jste kvůli zdravotním problémům i o odstoupení?
Nejvíc se mi to zhoršilo při přejezdu z Obersdorfu do Val di Fiemme po cestě v autě. Děkuji našemu doktorovi, který mě dokázal udržet v nějaké normální formě. Ve Val di Fiemme jsem se rozhodl až ráno před závodem, kdy jsem se byl projet, že nastoupím.

Co říkáte na norsko-ruskou dominanci? Reprezentanti těchto dvou zemí opanovali prvních osm míst celkového pořadí.
Je to takový standardní obraz posledních, dejme tomu, dvou let, kdy tyhle dva národy vévodí. My jsme si už nějak zvykli (úsměv). Ale na druhou stranu dva tři Rusové se pohybovali ve startovním poli pořád kolem nás. V Obersdorfu jel zas vzadu kolem nás Finn Haagen Krogh. I oni mají občas slabší chvilku, příkladem je i Sergej Usťugov, kterému ve Val di Fiemme v hromadném závodě úplně došly síly, dojel zhruba dvacátý a tím si prohrál celou Tour. Nejsou to nadlidi, ale zvlášť tyhle dva národy jsou opravdu někde jinde.

Jak jste se vlastně zabydlel v prostředí Světového poháru?
Je pravda, že poslední dva roky jsem Světových pohárů už objel víc. Každý závod je v něčem poučný. Na trati vám nikdo nedaruje ani setinu, ani metr místa. Člověk nesmí mít přehnaný respekt a rvát se, kdy to jde.

Stále platí, že je vaším cílem získat v letošní sezoně body?
Vím, že je to pořád poměrně daleko, ale stále je to cíl, se kterým jsem šel do sezony – že bych chtěl alespoň jeden bod do Světového poháru. Pořád to přetrvává.

Jaké máte další plány v sezoně? Vyhlížíte netrpělivě mistrovství světa?
Do konce ledna nás čekají ještě dva víkendy ve Světovém poháru, takže uvidím podle zdraví, jak se dokážu vyléčit a dostat se do formy. Na začátku února je mistrovství republiky v Novém Městě a potom doufám, že se úspěšně kvalifikuji na mistrovství světa do Seefeldu, které je koncem února. To by pro mě byl vrchol sezony.