Jenže od lyží si zatím neodpočine. Ondřej Bank musí ještě otestovat lyže pro příští sezonu. „Za dva dny odjíždím a budu jezdit každý den dvanáct jízd, abych poznal, které lyže jsou pro příští sezonu ty nejlepší,“ vysvětluje. „Teď jsou dobré sněhové podmínky a na podzim už je to špatné. Takže musím ještě zapnout.“

Tak alespoň přes léto si odpočinete, ne?
Plánů je hodně. Určitě bych se chtěl věnovat novému koníčku – skákání z letadla. A golf budu mít jako relax.

Skákání? Je to bezpečné? Budete mít před novou sezonou…
Je to jeden z nejbezpečnějších adrenalinových sportů. Je tam strašně moc pojistek. A výhoda je, že tam když se něco pokazí, už to lyžařskou sezonu neovlivní (smích).

Kolik seskoků máte za sebou?
Jedenáct. Udělal jsem si rychlokurz volného pádu. Atmosféra na letišti je vážně super. Ti lidé jsou strašně zvláštní, i třeba taková babička. Přijde, vezme si přilbu a letí. Hrozně příjemná atmosféra.

Pojďme se ještě ohlédnout za uplynulou sezonou. Jaký z ní máte pocit?
Jsem teď strašně moc unavený, to je jeden z mých pocitů. A když hodnotím uplynulou sezonu, myslím si, že tam bylo pár věcí, kde jsem měl na to zajet líp. Jinak jsem spokojený i proto, že mám náboj do příští sezony, je tu prostor pro zlepšení. Doufám, že je to příslib pro tu další.

A kde jsou vaše rezervy?
Dá se říct, že všude. Náš sport je zvláštní tím, že je těch aspektů strašně moc. Chtěl bych se trošku víc věnovat rychlostním disciplínám. Vychytávky v tomhle směru jsme dosud neměli, byla to taková skautská práce. Kombinézy, lyže – tyhle věci, které se dají ve sjezdu zlepšit a ovlivňují výsledek, tak těch je hodně.

V Norsku jste dokázal bodovat ve všech disciplínách. To je asi neuvěřitelná satisfakce za ta léta dřiny, že?
Už jsem několikrát říkal, že získání bodů v každé disciplíně byl můj sen, i když vyloženě lyžařské sny nemám. Lyžuju, protože mě to baví. Vždycky jsem obdivoval třeba Lasse Kjuse, který vyhrával všechny disciplíny, a to mě hrozně bavilo. Jsem rád, že se mi povedlo bodovat. Bylo pak úžasné, že mě zastavovaly takové ty legendy a přály mi a gratulovaly. Lidi, kteří lyžování rozumějí, to moc pěkně ocenili. Bylo to příjemné.

Dostat se na vrchol ve sjezdu není nic jednoduchého. Navíc příští sezona je bez mistrovství světa i olympiády. Jak se na ni budete připravovat?
Budeme uplynulou sezonu teprve hodnotit a pak dělat plány. Ale myslím si, že budou podobné jako na letošní sezonu, že bychom chtěli dávat důraz směrem k rychlostním disciplínám. Sjezdy mě moc baví a lákají a Kitzbühel je pro mě velká záležitost. Chtěl bych ho někdy pokořit.

Co znamená pokořit Kitzbühel – jeden z nejtěžších sjezdů vůbec?
Natlačit se co nejvíc dopředu a být třeba v patnáctce. To je to, co by mě třeba potěšilo. Musíte tam skloubit techniku s respektem. Kitzbühel je jiný v tom, že nemusíte jet na milimetr přesně.

V roce 2008 jste si na něm zlomil nohu a pak zranění dlouho léčil. Letos jste skončil těsně za třicítkou. Co příští rok?
Znovu jsem se na tu jízdu díval a našel jsem tam strašně moc chyb a věcí, které bych už mohl dělat líp. Je to pro mě výzva.

V průběhu sezony jste říkal, že ještě nemáte na Kitzbühel tolik zkušeností, v té další byste mohl být zas o kus dál, že?
Sjezd je o tom, že je skoro pokaždé stejně postavený, jde o stejnou jízdu. Když ho člověk jede potřetí či počtvrté, už ví, které pasáže jsou rozhodující. V těch zkušenostech je to strašně znát a já doufám, že mně to pomůže v další sezoně. Chystám se ale trošku vychytat skoky, ve kterých si nejsem jistý na sto procent. Myslím, že budu jezdit k Alešovi Valentovi (olympijský vítěz v akrobatickém lyžování) do parku a trošku tam poskáču, abych chytil ten pocit vzduchu.

Zkusíte si i vruty?
To doufám, že ne (smích).

Neříkejte, že byste si netroufl alespoň na salto?
Tak to zase jo.

Kromě skákání se musíte i přestěhovat. Od sponzora jste dostal dům…
No ty jo… Já si zvykl v tom našem levném bytě v Šumperku bez topení a umyvadla a s nějakýma broukama, co nám tam teď lezou. Je tam jen dřez, umyvadlo ne. Takže já se vlastně stěhuju a ani nevím kam.

Ještě jedna věc. Česko teď řeší kauzu Záhrobská a její otec. Co tomu říkáte vy?
Je těžké se k tomu vyjadřovat. Mrzí mě, že veřejné mínění je spíš na straně pana Záhrobského, protože ten, kdo je na tom špatně a tohle odnáší, je Šárka. Mé zkušenosti s panem Záhrobským jsou takové, že jsem rozhodně na straně Šárky a věřím její verzi. To, co letos jezdila, jsou pořád ještě super výsledky vzhledem k tomu, pod jakým tlakem to musela zvládat.

Co byste jí poradil?
Ani já, ani nikdo z novinářů si nedokáže představit, co vše se tam může dít. Poradil bych jí neřešit to. Zkusit to uklidnit, ale je to fakt strašně těžké.