Zemřel cyklokrosový bard Emil Hekele starší

Jen několik dní po svých devětašedesátých narozeninách.

Emil Hekele se narodil 3. prosince 1940 a sice začínal jako silniční cyklista, je ale spojen především s cyklokrosem, který nesmírně miloval.

„On pořád řešil cyklokros. Měl to cyklokrosové prostředí moc rád. Teď v sobotu je závod v Uničově a táta se na něho chystal,“ sdělil Deníku Emil Hekele mladší, nedávno ještě český reprezentant v cyklokrosu, který absolvoval řadu závodů Světového poháru.

„Je jasné, kdo mě k cyklokrosu přivedl, on se dlouho ježděním bavil, já ho na kole poprvé porazil až někdy v mých jedenácti letech,“ vzpomíná Emil mladší.

Jak moc pro jeho tátu cyklistika znamenala je zřejmé z vyznání, které je prezentováno na internetu na osobním profilu Emila Hekeleho staršího: „V roce 1954 na jaře přivezl kdosi odněkud nápad uspořádat v Lošticích náborové cyklistické závody při Mezinárodním družstevním dnu, přestože tu žádný oddíl ani mládežnická základna nebyly. Jelo nás zhruba dvacet kluků z celé dědiny, protože nikdo nechtěl zůstat stranou této atrakce. Já jsem na obyčejném kole skončil druhý, což mě nadchlo,“ píše se na webu.

Hekele se pak stal dokonce reprezentantem, a to v době, kdy se československý národní tým pyšnil světovými jmény: Doležal, Smolík, Wenczel, Gráč…

Byl srdcařem, který nenáviděl taktiku: „Nikdy jsem nechytračil, nikdy jsem si nepřipouštěl, co bude třeba za dvě hodiny, zda budu dostižen nebo mě stihne krize a dojedu třeba patnáctý. Sázel jsem vždycky na jednu kartu. Osmdesátkrát se mi to vyplatilo a dvacetkrát jsem na tom prodělal. Ale houževnatost ve mě vždycky zvedla myšlení, že musím jet a zkoušet to znovu a znovu…“

V letech 1954 až 1996 absolvoval na kole 1358 závodů, je mistr republiky v závodě družstev na 100 km (1971), vítěz Velké ceny Bohumína (1966), závodu Čadca-Orava-Čadca (1968), Velké ceny Uničova (1972). Má 58 vítězství ve vrchařských prémiích, 8 závodů mezi veterány, včetně startu na MS ve St. Johannu.

Možná největší renomé si vydobyl jako hledač talentů: Palouček, bratři Veverkové, Kvapil, Tyl, Musil, Tomáš Konečný, Mudřík, Reif a naposledy syn Emil.

A ještě jedno lze Emilovi přičíst k dobru: spojil cyklokros s tvarůžky. Jako loštický patriot na všech cyklokrosových akcích zásoboval aktéry populárním sýrem.

Hlubokou soustrast rodině i přátelům cyklistiky vyslovuje sportovní redakce Deníku.