„Nepotkal jsem se s formou. Pořád v sezoně čekám na super výsledek, se kterým bych byl opravdu spokojený. Tak doufejme, že v Novém Městě něco takového přijde,“ říká jesenický závodník před víkendovým Světovým pohárem na Vysočině.

Jak se ohlížíte za svým druhým vystoupením na Tour de Ski?

Minulý rok to bylo malinko lepší, hodnotím to hůř, vůbec jsem se tam nepotkal s formou. Spokojen mohu trochu být až se třemi posledními závody ve Val di Fiemme. Ale první čtyři závody byly pod mé očekávání a ani jsem se fyzicky necítil vůbec dobře. Bylo to letos spíš takové trápení.

Legendárním vrcholem Tour je výjezd na sjezdovku. Lišil se nějak závěr etapového závodu oproti minulému roku?

To samotné stoupání bylo asi těžší než loni, protože organizátoři neudělali tolik esíček na sjezdovce a bylo to více přímé. Bylo méně zatáček, takže se jelo opravdu přímo. Nejdřív se na rovinatých pasážích nejelo moc rychle, protože na sjezdovce je opravdu strašně moc času něco vymyslet a vytvořit si náskok. To ví každý závodník a každý si to schovává na tu závěrečnou sjezdovku.

Kde vidíte příčinu, že vám především úvodní švýcarská část seriálu nevyšla? Nepostihly vás zdravotní problémy jako některé členy české reprezentace?

Naštěstí ne, nemoc mě postihla minulý rok a letos jsem zůstal zdravý. Ale v přípravě jsem měsíc strávil ve větší nadmořské výšce. Potom jsem byl deset dnů doma bez sněhu a příprava probíhala jen na suchu. Tahle kombinace asi nebyla dobrá. Sedli jsme si nad to s trenérem a zkoušíme zjistit, proč tělo na zátěž nereagovalo dobře. Ten dlouhý pobyt ve větší nadmořské výšce za to asi může nejvíc.

Bylo to poprvé, co jste se rozhodl pro přípravu v takovém prostředí?

Byli jsme v Livignu, zhruba v 1800 metrech nad mořem. Ale nikdy jsem v takové výšce nestrávil tak dlouhou dobu. Byl jsem tam čtyři týdny a vždycky jsme tam byli maximálně dva. Sice Livigno zas není tak vysoko, ale ta strávená doba byla delší. Měli jsme tam docela slušné tréninky a celé soustředění bylo zakončeno závody. Asi mi to úplně nesedlo.

Jel jste na Tour s cílem překonat loňský výsledek, kterým bylo celkové čtyřicáté místo?

Na celkové pořadí jsem až tak úplně nemyslel, spíš na jednotlivé závody. Chtěl jsem atakovat čtyřicítku a pokud by se hodně zadařilo, tak bodovanou třicítku. Ale bohužel se to nepovedlo, i když k tomu v Toblachu nebylo úplně daleko – na patnáctce volně ztráta nebyla až taková.

Podařilo se nabrat nové zkušenosti?

Věřím, že to bylo ku prospěchu vzhledem k další části sezony. Doufám, že i když to výsledkově nebylo tak dobré, tak to z pohledu tréninku k něčemu bude.

Byla potřeba velká regenerace po náročném etapovém podniku?

Ano, asi víc než po běžném víkendovém závodění. Ale jak jsem se cítil v závěru už lépe, tak to ani ty první dny po Tour nebylo tak hrozné s únavou. Už po dvou dnech jsem byl znovu v lehčím tréninkovém procesu. Regeneračně jsem to zvládl lépe než minulý rok. Ale nechtěl bych to zakřiknout.

Jaké máte plány do další části sezony?

Týden po Novém Městě se pojede Světový pohár v Obersdorfu, kde se koná skiatlon, na který se velmi těším.

Dáváte si konkrétní cíle?

Ty už mám druhou sezonu stejné – cílem jsou body ve Světovém poháru. Kdyby se to v některém závodě extrémně povedlo, tak bych se chtěl umístit do třicátého místa. Ale každé umístění ve Světovém poháru do čtyřicátého místa je pro mě velmi slušný výsledek. Pokud bych se pohyboval kolem čtyřicítky, tak by to byl určitý posun oproti minulému roku.

Ale premiérových pět bodů už na kontě máte…

Nově organizátoři zvolili, že kdo dokončil Tour de Ski, tak získává pět bodů do Světového poháru. Já jsem to nazval jako body útěchy (usmívá se). Asi bych těch pět bodů vyměnil za jeden bod získaný za třicáté místo v nějakém distančním závodě.

Absolvovat celou Tour není zlé vysvědčení, ne? Vždyť českých závodníků jste to zvládl jen vy a Petr Knop.

Je to asi známka nějaké kvality, objet tolik závodů v málo dnech. Fyzický fond tam je a ty roky a tisíce natrénovaných hodin se někde projeví. Ale pořád výsledky ukazují, že je před námi ještě hromada práce.

V jakém závodě byste mohl mít největší šanci na první body, které nebudou „cenou útěchy“?

Nejreálnější by to asi bylo na patnáctikilometrové trati s intervalovým startem. Ale těžko říct, jestli klasika, nebo bruslení, mně je to celkem jedno. Nejradši bych řekl, že je to nejjednodušší ve sprintu, ale bohužel nemám sprinterské předpoklady, takže tam to neklapne (zasměje se).