„Na rozdíl od tržnic, kde jsou stovky úplně stejných kusů oblečení, je tady každý kousek jedinečný originál,“ konstatovala majitelka jednoho z nich Anna Barkociová.

Stále usměvavá žena měla k oděvům vždycky blízko. „Pracovala jsem léta v Kožetvorbě, pak dva roky jako prodavačka v secondhandu. Když se původní majitel rozhodl obchod zrušit, dohodla jsem se s ním na odprodeji,“ popsala začátky své podnikatelské kariéry Anna.

Živnostenský list si vyřídila před třemi lety a od té doby se v malém krámku nedaleko konického náměstí potýká hned se třemi funkcemi. „Jsem zásobovač, prodavač i módní poradce,“ smála se Anna.

Do obchůdku míří denně desítky zákazníků, od mladých maminek po babičky. Zatímco ty první jdou většinou ošatit potomky, starší generace se naučila oceňovat kvalitu v podobě ložního prádla či záclon. „Zboží každý týden zlevňuji a doplňuji, aby byl obrat co nejrychlejší. Dá to dost práce, všechno je třeba dezinfikovat, vyprat a vyčistit. Až pak můžu oblečení třídit a oceňovat,“ popsala cestu použitých oděvů ke spokojeným zákazníkům.

Na své si v sekáči přijde i mladá generace. Zejména dívky tady často najdou něco podle poslední módy. „Výhodu mají štíhlé, většina těchto šatů je na postavičky jako lusk. Navíc se mi nestalo, že bych v zásilce někdy našla dva stejné kousky, takže originalita je zaručena,“ doplnila Anna Barkociová.
Mezi smutné stránky Anniny práce patří potyčky se zloději: „Když se to stalo poprvé, strašně jsem se styděla. Nedokážu pochopit, proč to lidé dělají, vždyť tyhle věci jsou za pár korun. Snad je jim to líto aspoň jako mně.“

Za tři roky své podnikatelské kariéry se Anna Barkociová vypracovala v odbornici na módní trendy, ale stala se i obětí povolání. U Barkociových doma prý totiž skříně doslova praskají ve švech. „Živnostenský list jsem si pořizovala v době, kdy ho spousta lidí vracela. Nelituji toho. Není to o životě v přepychu, ale o práci, která mě skutečně nesmírně baví,“ dodala podnikatelka.