Když klesá spotřebitelská důvěra, lidé, kteří mohou, se uchylují k šetření. Ale vyplácí se nyní spoření, když na běžných účtech sazby nerostou?
Bohužel, tady mám pro čtenáře špatnou zprávu. Neočekávám, že by se sazby na vkladech nějak výrazně zvyšovaly. Dokonce i druhá největší česká banka mluví o tom, že možná již nikdy nebude zvyšovat úročení na běžných účtech. To je na první pohled zarážející zpráva, ale je to důsledek toho, co se tu dělo během intervencí.

Co se tehdy stalo?
Česká národní banka v průběhu intervencí výrazně zvýšila objem peněz v mezibankovním systému, a proto banky nepotřebují peníze od střadatelů. Tyto prostředky navíc komerční banky zpátky ukládají do ČNB, kde mají krásný úrok 1,75 procenta. Jinde by takto snadno tolik nevydělaly. Když to zjednodušíme: korun je příliš, jsou levné a banky jich víc nepotřebují. Nyní se centrální banka snaží, aby úroky obecně rostly, pozorujeme to ale jen u dluhů, nejvíce u hypoték.

To je ale přece úplně nová situace, jaké to bude mít dopady na společnost?
Přirozeně dochází k přesunu bohatství od běžných střadatelů včetně třeba starobních důchodců, kteří si celý život spořili a nyní mají sazbu 0,2 procenta, směrem ke spekulantům, kteří na intervenci velmi dobře vydělali. To ostatně může být jedním z důvodů, proč se společnost radikalizuje, proč volí populistické politiky.

Ten intervenční režim tedy má i velké sociální náklady. Částečně to je také přesun bohatství od střadatelů k dlužníkům, protože dnes se stále ještě více vyplatí dlužit, než spořit. To může vést k neuváženému zadlužení, k exekucím a máme tu další sociální dopad intervencí.

Tyto problémy nikdo neočekával?
Myslím si, že nezamýšlené dopady někdo předpokládat mohl a měl, ale převážil pohled exportérů, kteří vydělali stovky miliard korun a samozřejmě intervenci tleskají. Ale stále více se prosazuje názor, že intervence nebyla šťastný krok.

Nevedou nízké úroky na vkladech také k neuváženému investování s vyššími riziky do nejrůznějších fondů, kterým lidé většinou vůbec nerozumějí?
To už pozorujeme, například řada bank se snaží své klienty přesvědčit, že je výhodnější u nich investovat, než mít peníze na běžných účtech. Musíte si ale uvědomit, že investování není pro každého, chce to určitou náturu, ne každý rozumí akciím či fondům.

Navíc všechny podobné nástroje jsou rizikovější než běžný fond v bance. K tomu musíme připočíst nejistotu a velké výkyvy na akciových trzích, které se již projevují třeba na podílových fondech, kam v roce 2018 přiteklo mnohem méně peněz než o rok dříve.

A co nemovitosti?
Lidé mají dojem, že to je poslední možnost, jak zhodnotit své peníze. Po několika letech raketového růstu cen však pozorujeme postupné zvolnění. Je to důsledek přísnějších pravidel pro poskytování hypoték. Čechy také začala odrazovat situace na trhu s nemovitostmi, kde jsou ceny již opravdu vysoké. Bojí se, aby se nespálili. Tudíž vyčkávají, nebo zcela ruší úmysl koupit nemovitost.

V roce 2019 tedy ceny domů a bytů klesnou?
Spíše se ještě více zpomalí jejich růst. Kromě již zmíněných příčin za tím budou také ty zhoršené vyhlídky, které lidé začínají pociťovat. Navíc sazby hypoték porostou možná až ke čtyřem procentům. Jen pro srovnání v letech 2007 a 2008 byly sazby na úrovni kolem 6 procent. Tam se ale tentokrát kvůli velké konkurenci mezi bankami možná ani nedostaneme.

Budou mít například mladé rodiny vůbec šanci dosáhnout na hypotéku, za kterou si pořídí byt či dům?
To je velký problém a například ta nejnovější regulace České národní banky od možnosti dostat hypotéku odřízla zhruba pětinu domácností. Musejí se tak uchýlit do nájemního bydlení, což je jeden z důvodů, proč zdražují nájmy. Řešením by mohla být jedině rychlejší výstavba, která u nás patří k nejpomalejším na celém světě. To je ale otázka pro politiky.

Tudíž propad cen bytů jen tak očekávat nemáme?
Pokud vyjdeme z toho, že se nějakým zázrakem nezačnou stavět domy rychleji a ve velkém množství, tak se obávám, že k tomu dojde jen s příchodem nějaké hlubší krize.

Lukáš KovandaČeský ekonom a autor ekonomické literatury. Od roku 2017 působí jako hlavní ekonom investičních fondů Czeh Fund. Je spoluzakladatelem a zároveň členem Institutu ekonomického vzdělávání, který pořádá Ekonomickou olympiádu pro studenty středních škol. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a na vysoké škole CEVRO Institut.