Více receptů tipů a rad najdete na www.vseovareni.cz

Mykologové se shodují houby rostou po celý rok. To jen my, laici, čekáme na pozdní léto v domnění, že nám hluboké lesy plné zarputilých houbařů budou mít co nabídnout.

Hledání hříbků a hub má své jedinečné kouzlo a není snad Čecha, Moraváka či Slováka, který by doma neměl pár sušených či zmražených hřibů z vlastní sklizně.

Mezi nejoblíbenější druhy (a co si budeme povídat, i mezi ty zcela jistě jedlé a chutné) se řadí hřib pravý, bedle, suchohřib, křemenáč, kozák či žampion.

VYZKOUŠEJTE: Rajčatový salát s hlívou ústřičnou

Kouzlo zimního houbaření

Spojení zimy a houbaření jaksi nejde dohromady, přesto mnozí milovníci hub vyrážejí do lesů bez ohledu na kalendář. Od listopadu do března lze najít docela zajímavé kousky.

Podle mykologa Jana Borovičky má houbaření mezi odtávajícím sněhem své jedinečné kouzlo.

„Není to tak, že bychom se v zimě z lesa vraceli s plným košíkem, faktem ale je, že dobré jedlé houby můžeme najít i v zimních měsících,“ uvedl a nezapomněl na dobrou radu ke sběru hub je důležité využít takového období zimy, kdy se denní teploty drží dlouhodobě nad bodem mrazu.

Hlíva a penízovka hity zimy

V zimě roste jedlých hub jen několik a z velké části se jedná o druhy rostoucí na pařezech či kmenech stromů.

„Na přelomu podzimu a zimy lze nalézt pařezník pozdní, ale mezi ty nejžádanější druhy patří hlíva ústřičná a penízovka sametonohá.“

Ale kde je najdeme?

„Zmíněné druhy rostou hlavně na listnatých stromech na bucích, vrbách, olších a podobně, často také v údolích potoků a řek, takže nejde o typická hříbková stanoviště, jak si možná někdo představuje,“ shrnul tradiční místa výskytu mykolog Jan Borovička, který je zároveň šéfredaktorem Mykologického sborníku a nadšeným blogerem.

Zkrátka na smrkový les asi budete muset v zimě zapomenout a pro dobrou zimní houbu musíte i leccos obětovat…

Rozum na prvním místě

Každá houba chutná jinak, obecně lze ale říct, že neexistuje výrazný chuťový rozdíl mezi zimními a běžně rostoucími druhy. Ostatně hlíva ústřičná je celoročně dostupná v obchodech a její chuť se od jiných druhů nijak výrazně neodlišuje.

A jestliže stále nemáte jasno v tom, zda tedy v únoru houby hledat, či ne, zkuste to jako ortodoxní mykolog a bloger v jedné osobě Jan Borovička:

„Já osobně vnímám zimní houbaření spíš jako zajímavost. Narazit na čerstvou houbu v prosinci či v únoru je zkrátka zážitek.“

Zimní druhy hub jsou podle něj na chlad velmi dobře přizpůsobené a v noci mohou lehce přemrznout.

„Platí, že kdo sbírá houby, musí je dobře znát,“ upozornil a dychtivým houbařům doporučil, aby kondici sbírané houby velmi dobře posoudili svým vlastním rozumem a úsudkem. Žaludeční problémy spojené s konzumací několikrát přemrzlé houby či nevhodného druhu rozhodně nestojí za to.

Hrozba jménem čepičatka

I v zimě lze narazit na nejedlé druhy, které jsou typické svou hořkostí. Ovšem na přelomu podzimu a zimy lze narazit i na jedovatý druh houby.

„Jedná se o čepičatky z okruhu čepičatky jehličnanové, které jsou smrtelně jedovaté,“ poznamenal Jan Borovička.

Čepičatka jehličnatá však roste téměř výhradně na dřevě jehličnatých stromů a na rozdíl od chladnomilné penízovky tvoří plodnice v létě, takže i když je pozornost a ostražitost na místě, neměli bychom si tyto dva druhy splést.

Houbaření v lehce zasněženém lese může být velmi romantické, ale za mě je doporučuji pouze těm, kteří se neobejdou bez lehce adrenalinových aktivit, a vydání atlasu hub patří mezi oblíbenou četbu na volné odpoledne.

Práce mykologa je velmi zajímavá, ale stejně jako se mezi rybáři najdou ti, kteří ryby prostě nejí, zajímalo mě, jak to má se vztahem k houbám Jan Borovička. Je kladný!

„Penízovka sametonohá je prý chutná v hovězí polévce, ale já mám rád hlavně hlívu, kterou lze sehnat i v obchodech. Středně velké kloboučky jsou nejlepší,“ zasnil se na závěr mykolog.

(mat)

Více receptů tipů a rad najdete na www.vseovareni.cz

Kulinářský tip Jana Borovičky

Nakrájíme na nudličky slaninu nebo uzené maso pokud možno domácí a s výraznou vůní a rozpálíme na pánvi a pak přidáme na tenké nudličky pokrájenou hlívu. Jako koření se hodí sůl, pepř a drcený kmín. Podáváme s chlebem. Je to velmi rychlé a chutné jídlo.

Penízovka sametonohá

Jedlá zimní houba s velikostí klobouku zhruba dva až osm centimetrů. Roste zpravidla v trsech na kmenech tlejících, ale i živých listnatých stromů. Do povědomí se dostala díky svému netypickému období růstu od října do března a také díky své odolnosti vydrží velmi nízké teploty až do minus deseti stupňů.

Její chuť a vůně jsou příjemné a typicky houbové.

Český houbový nestor František Smotlacha ji nazval houbou vánoční, protože ji lze najít právě o vánočních svátcích, často i pod sněhem. Penízovka se řadí mezi jedlé a velmi chutné houby, jejíž chuť vynikne zejména v polévkách.

Zdroj: wikipedie

Hlíva ústřičná

Jedlá dřevokazná houba nedostala své druhové jméno jen tak. Klobouky hlívy připomínají barvou a tvarem větší ústřice, odtud tedy název hlíva ústřičná. Zbarvení je velmi proměnlivé, neboť záleží na podmínkách růstu a vlhkosti. Chuť hlívy je nasládlá, vůně je příjemně houbová.

 - Hlíva roste od konce léta až do zimy, resp. do jara, a to na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů. Hlíva je rozšířena po celém světě, roste jak v mírném pásu, tak v subtropech.

- Hned po žampionech a houbě šitake je třetí nejdůležitější pěstovanou houbou.

- V kuchyni ji lidé milují pro její všestrannost je skvělá v hotových jídlech, nakládaná v octu, ale i sušená. Sluší jí to v polévkách, omáčkách, v nálevech i v kombinaci se zeleninou.

- Zcela nesporný je její význam v lékařství, kromě jiného příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi.

- Málo se ví, že hlíva patří mezi tzv. masožravé houby její podhoubí dokáže otrávit a zabít některé druhy hlístic. Hlíva však může mít i mírné projímavé účinky a stejně tak může její požití vyvolat u některých jedinců i střevní potíže.

Zdroj: wikipedie

ŠKOLA VAŘENÍ DENÍKU

Nový díl Školy vaření najdete vždy v sobotním tištěném vydání vašeho regionálního Deníku.
3. března bude našim tématem Co uvařit k MDŽ.