Herečka Eliška Křenková: Nedávno po mně chtěli v hospodě občanku

V lednu vám bylo třicet let, pro ženy je třicítka tak trochu zlomová, jak ji prožíváte vy?
Měla jsem šílenou krizi, která nenápadně vstupovala do mého života, a když se ta třicítka blížila, všude jsem o tom mluvila, takže všichni kolem byli na mě opatrní. Nakonec mi pomohlo i to, že jsem asi dva měsíce před narozkami šla s kamarádkou na pivo, v kapse pár drobných – a číšník nám odmítl nalít s tím, že nejsme plnoleté! „Mně bude za dva měsíce třicet!“ povídám, a dokonce jsem se snížila k tomu, že jsem se vygooglovala: „Podívejte, to jsem já, věk: 29!“ Stejně nám nenalil. A tak jsme si musely domů pro občanky… Pak přišly narozeniny a já zjistila zajímavou věc – jakmile vám třicet odbije, krize téměř hned pomine.

Herečka Vlastina Svátková: Kdo stalking nezažije, bezmoc oběti nepochopí

Vaším životem zamíchal film Rafťáci, který vás posunul od tance k herectví. Nelitovala jste někdy?
Ne, myslím, že nikdy. Tanci jsem se věnovala od pěti let a tancovala jsem vrcholově, jezdila na různá mistrovství, takže taneční konzervatoř byla jasnou volnou. Ale jakmile se koníček stane povinností – jak mi všichni říkali – a vy najednou „musíte“, je všechno jinak. Nicméně tanec miluju a bude navždy mojí součástí, protože si myslím, že je jedním z vyjadřovacích prostředků člověka.

Zdroj: měsíčník GlancKdyž jsme si domlouvaly rozhovor, jezdila jste na koni. Je to vaše záliba?
Ani ne, ale když můžu, tak si zajezdím. Na divadelní fakultě jsme sice měli předmět jízda na koni, ale byl nepovinný a já byla líná jezdit do stájí… V pohádce Princezna zakletá v čase, která bude brzy uvedená do kin, sice moje postava na koni jede, ale přiznávám, že to nejsem já – v rámci úspory času jsem byla zastoupena dublérkou.

Kvůli téhle roli jste také střílela z luku a prováděla akrobatické kousky. I v tomhle případě vás zastoupila náhradnice?
Ne, mám ráda, když se kvůli práci musím učit nové věci, takže se toho, pokud je to možné, snažím naučit co nejvíc. I to byl možná jeden z důvodů, proč jsem tu roli vzala. Na střílení z luku bych klidně docházela dál. Amélie – moje postava – to sice neměla umět moc dobře, ale mě to tak chytlo, že jsem trénovala, kdykoli jsem měla čas. A naši kaskadéři se mě ujali, aby mě naučili všelijaké přemety – předváděla jsem je pak zavěšená na lanech, která se v postprodukci vymazala. Není to úplně jednoduché, ale když člověk pochopí ten grif, je to docela zábavné. A ani jsem se nebála, přestože se nám jednou vyhákla karabina a já spadla tak nešťastně, že jsem si poranila prst, který mě dost dlouho bolel. Od té doby mám úrazové pojištění.

Celý rozhovor s herečkou Eliškou Křenkovou najdete v aktuálním čísle časopisu Glanc, který je právě na stáncích.

ŠÁRKA SCHMIDTOVÁ