„Dnešní focení nedopadlo nic moc. Jeli jsme brzo ráno, ještě za tmy. Čekal jsem, že budou hezčí mraky. To je ale osud fotografů, že často vyjíždí do terénu a hodně focení je neúspěšných,“ říká muž, který svými snímky v poslední době udivuje soutěžní poroty na celém světě.

S Tomášem Neuwirthem listujeme v kuchyni jeho domu čerstvým kalendářem z jeho snímků. Všechny mají jedno společné: dívají se z nadhledu. Tomáš Neuwirth ke krajinářské fotografii využívá dron. I když pro focení tyto stroje nejsou úplnou novinkou, stále nabízí velmi zajímavé pohledy.

„Výhoda dronu je, že se s ním člověk dostane do malých výšek."
Tvorba Tomáše Neuwirtha.Tvorba Tomáše Neuwirtha.Zdroj: Archiv Tomáše Neuwirtha

„Výhoda dronu je, že se s ním člověk dostane do malých výšek, což dříve při fotografování z vrtulníku nebylo možné. S dronem se dá fotit od metru; mám snímek praskliny na rybníku zachycený z pěti metrů. Jinak bych se na to místo ani nedostal, protože by se propadl,“ popisuje specifika techniky Tomáš Neuwirth.

Za pomoci kvadrokoptéry vznikly i jeho nejpopulárnější snímky: zimní hřbitov na Rejvízu a silnice na Videlském sedle. Každý z nich ve dvou variantách.

„Půlená fotka silnice mi dala hodně práce. První jsem pořídil tu zimní. Bylo asi deset pod nulou, teplota na hranici toho, co dron zvládne. Parametry snímku měním na displeji, bez rukavic, zmrzlé prsty. Ale zimní fotku se povedlo udělat na první výjezd. Letní se naopak rodila dlouho. Dělal jsem ji asi napětkrát. Jednou strašně foukalo, pak svítilo ostré slunce,“ popisuje peripetie vzniku působivé koláže.

Zimní hřbitov na Rejvízu se zrodil jako „vedlejšák“ při tvorbě videa pro jednoho zákazníka. Natáčení prezentačních videí a tvorba grafiky je to, co sedmačtyřicetiletého obyvatele Jeseníku živí.

„S Rejvízem jsem měl štěstí. Když jsme měl natočené záběry pro chatu, šel jsem se dovnitř ohřát a dobít baterku. Řekl jsem si, že když už jsem tady, vyfotím si ještě něco. Tamní hřbitov mě vždycky lákal. Tak jsem tam zajel a vznikla tahle fotka,“ ukazuje Tomáš Neuwirth.

„Půlená fotka silnice mi dala hodně práce. První jsem pořídil tu zimní. Bylo asi deset pod nulou."
Tvorba Tomáše Neuwirtha.Tvorba Tomáše Neuwirtha.Zdroj: Archiv Tomáše Neuwirtha

S focením začal zhruba v desíti letech. Tehdy si s bratrem napůl pořídili sovětský fotoaparát Smena, který mimochodem ještě nedávno našel v garáži. Později si koupil zrcadlovku na kinofilm. „Byl to koníček. V poslední době jsem zkusil mé fotky poslat někam na soutěž. Mělo to odezvu, je fajn, že se někomu líbí,“ usmívá se.

Ona „odezva“ znamená úspěchy v devatenácti soutěžích jen za rok 2019. Namátkou: první místo v kategorii Fotograf přírody roku na Mezinárodní fotografické soutěži v Moskvě, kam autoři ze sta zemí přihlásili čtyři tisíce snímků. Totéž umístění v soutěži uměleckého magazínu City Code, kde kromě odborné poroty vyhrál i cenu čtenářů. Na mezinárodní fotografické a filmové soutěži ve Spojených Arabských Emirátech, kam bylo nominováno téměř patnáct tisíc děl, se v kategorii Příroda a krajina umístil na druhém místě. V přísně muslimské zemi mu k úspěchu blahopřáli místní šejkové, zatímco na pozadí svítila jeho úspěšná fotografie zasněženého křesťanského hřbitova.

Byl to koníček. Je fajn, že se někomu moje fotografie líbí.“
Tvorba Tomáše Neuwirtha.Tvorba Tomáše Neuwirtha.Zdroj: Archiv Tomáše Neuwirtha

„Nominovaná fotka byla nazvaná Eternity, což znamená věčnost. Když jsem při snídani mluvil s předsedou poroty, nevěděl, že se jedná o hřbitov. Přitom to bylo v popisku napsané. Je otázka, kolik porotců to vědělo. Také mi vrtalo hlavou, že to prošlo. Spíš si myslím, že to nevěděli, ale i kdyby ano, možná by to ani neřešili,“ poznamenává Tomáš Neuwirth.

A co považuje za důležité pro to, aby člověk dobře fotil? „Foťák za čtvrt milionu zaručí, že fotka z něj bude pěkná. Ale pokud nebude mít příběh, neosloví. Asi je to kombinace techniky s tím mít lehce umělecké oko a vycítit, co by vypadalo zvláštně,“ uzavírá.