Pandemie? Jako ve válce, přizpůsobíte se, říká kadeřník českých celebrit

Po dlouhých měsících nucené pauzy se lidé konečně vrátili do kadeřnictví. Co vůbec vyžadují? Jaké jsou největší trendy ve vlasech pro rok 2021?
O trendy teď příliš nejde. Lidé se především zbavují drogerie, kterou měli doma, a kadeřníci často zachraňují to nejhorší, co si během té doby někteří ze zákazníků vytvořili. Zkoušeli melíry, ale místo toho mají flekaté hlavy. Navíc, jak bylo všechno skoro rok pozastavené, nic nefunguje tak, jak fungovalo. Dříve byly přehlídky, ze kterých pak vzešly trendy a hity, byla školení, kreativní kolekce. Ale teď nic z toho není a vlastně ani není pro koho to dělat, protože se pozastavily i akce, na kterých se lidé snažili vypadat stylově. Samotného mě zajímá, kdy se to rozjede.

Takže pandemie dopadla na celý ten sektor, nikoli „pouze“ na kadeřnice a kadeřníky.
Samozřejmě. Všichni se museli adaptovat na situaci, že je možné, že budou muset ze dne na den zavřít na několik měsíců. Takže co mají udělat se zásobami? Jak velké zásoby si mají dělat? Jak si udržet klienty?

Hledá si manžel mladší milenku? Existuje mnoho varovných signálů, říká odbornice

Jak jste se na to tedy adaptovali?
Museli jsme vše změnit od základů. Celý systém práce, protože jsme se chtěli vyhnout tomu, jak to bylo loni po otevření, kdy najednou všichni chtěli udělat vlasy, a my tak byli 14 hodin v práci a stejně to nestíhali. Naštěstí teď jsme pro věrné klienty nabízeli možnost domácí péče.

Fungovalo to?
Tak části jsme především připravovali kosmetiku, která jim vyhovuje a kterou bychom jim normálně dávali v salonu. A části jsme poskytovali kompletní servis u nich doma. Ale to bylo opravdu jen u těch nejvěrnějších klientů. Časově to bylo dost náročné. Začalo to telefonickou konzultací, a když jsme se domluvili, že to uděláme, přišla ještě videokonference, abych viděl, co bude potřeba udělat. Čím lépe jsme se domluvili, tím to pak bylo snazší, ale přece jen to bylo dost náročné. I kvůli nutnosti přesunout se ke klientce domů to sebralo dvakrát více času než normálně. Zvládli se tak dva tři klienti denně. Ačkoli to pomohlo, jsem rád, že už můžeme mít otevřeno. Trochu mi to připomínalo doby na intru, když jsme patlali vlasy, kde se dalo. Já se starám o vlasy na profesionální úrovni, to bez salonu opravdu nejde.

Nevadilo vám zasahovat příliš do intimního prostoru klientů?
Ale tak ono na obou stranách muselo dojít k nějakému snížení nároků. Já mám navíc štěstí, že většinu klientů mám stálých a jsou to i moji kamarádi. Takže jsme to často spojili s návštěvou celých rodin, dalo se kafe, děti si pohrály a u toho se udělaly vlasy. Bylo to utužení vztahů s klienty.

Bylo možné tu náročnou dobu utáhnout finančně?
Opravdu těžko. Dobré bylo, že to klienti pochopili a vedle té péče doma si nakupovali také různé vouchery na dobu, až otevřeme. Vlastně to bylo trochu podobné, jak se chovali k restauracím. To vím dobře, protože moje žena má restauraci a bez podpory přátel by to nešlo. Ať to zazní naplno: státní pomoc opravdu nebyla ani včasná, ani dostatečná. Dostal jsem 15 tisíc měsíčně a z toho bych měl uživit dvě děti, manželku, zaplatit si odvody. O nájmech, údržbě salonu ani nemluvě. Vlastně nechápu, proč se nejelo nějakým paušálním systémem, vždyť stát má dost dat, aby věděl, kolik kdo zhruba vydělával v běžných letech. Takhle dostávali všichni stejně, což nebylo správně.

Bojíte se toho, že by na podzim mohla přijít další vlna?
Já s tím počítám. Během léta tedy musíme vydělat dostatek peněz a ušetřit je, až to zase přijde, aby firma mohla přežít byť třeba jen s tou domácí péči. Já prostě po 17 letech fungování salonu nedopustím, že by zkrachoval. Nesmí mě koronavirus zlomit jen proto, že se neumím na tu novou situaci připravit. Když to vezmete po jednotlivých vlnách: poprvé jsem byl trpělivý a počkal, jak se to vyvrbí. Podruhé jsem byl sice jakž takž trpělivý, ale už jsem musel zkoušet nějaké novinky, a potřetí už jsem musel jet v novém režimu, protože klienti by začali hledat alternativu tam, kde se adaptovali. Když bude válka, také se musíte přizpůsobit na válečnou realitu.

Herec Pavel Zedníček: Pandemie byla jak příprava na důchod

Jak na tom byli jiní kadeřníci?
Dost lidí to zabalilo a šli dělat tam, kde se mohlo pokračovat. Takže hodně kadeřnic a kadeřníků jste mohli potkat za kasou nebo dělali rozvážky, případně řídili taxíky. Když se vrátíme k těm 15 tisícům měsíčně, znáte byt v Praze, na který by vám to stačilo? Jak budou tito lidé shánět třeba hypotéku, to si ani nechci představovat. Nejhorší je pak ta nejistota, kdy nikdy nevíte, co vláda schválí. I když představí nějaké scénáře, tak je sama nedodrží. V tom se manévruje opravdu těžko.

Nechme už covidu. Vy se staráte o vlasy i dost známým osobnostem. Jaká to je práce?
Práce je to hezká, ale samozřejmě to je i velká zodpovědnost. Není tu čas na chybu, pokusů je málo. Jinak při samotné práci musím dělit celebrity na ty, které sportují, a ty, které jsou v televizi. Každodenní sportování má výrazný dopad na vlasy. U těch televizních zase musíte zohlednit častou změnu účesů pro různé akce, nebo naopak musí kvůli nějaké kampani držet daný účes i dlouhé týdny. To jsou určitá zadání, která musím pochopit a nějak si s tím poradit. A klientky věří, že to zvládnu.

Zrovna sportování se v poslední době věnuje čím dál více lidí. Dal byste nějaký tip, jak to zohlednit při péči o vlasy?
Záleží na tom, jaké mají vlasy a co s nimi chtějí dělat. Opravdu nejde dávat univerzální tipy. Ale dobře, třeba takový tip asi pro hodně lidí: pokud máte mastné vlasy a zároveň denně sportujete, používejte suchý šampon. Obecně pak jde říct, že pokud máte s vlasy nějaký problém, zkuste přestat používat věci z drogerie, poraďte se s kadeřníkem ohledně profesionální péče. S vlasy je to jako se vším: když je nějaký problém, nejspíš na to existuje i nějaký lék.

Jako majitel výstavní pleše se zeptám i za nás. A jak to je s vousy?
Je to stejné jako s vlasy, při používání profesionální kosmetiky nebudete mít problémy, které možná máte.

A chodí k vám i muži?
Já se nesnažím profilovat jako barber, ale i tak mám nějaké mužské klienty, velmi často manžele svých klientek nebo jejich odrostlé syny, kteří už prohánějí holky.

Miluše Šplechtová: Po dětech se mi stýská. Ale dveře u mě mají vždy otevřené

Může být kadeřník plešatý?
Jasně, mně taky už vypadalo čelo.

Jste dost známý kadeřník, nebojí se k vám přijít nové zákaznice?
Rozhodně se bát nemusejí. Dveře jsou otevřené a já velmi málo někomu řeknu, že ho nevezmu. A když mám náhodou plný diář, mám tu kolegyně, které se můžou kohokoli ujmout, aniž by někdo musel dlouho čekat. Navíc teď s masivním očkováním si lidé neuvědomují, že jim třeba po druhé vakcíně může být špatně, a ruší termíny na poslední chvíli. Takže místo většinou nějaké najdeme ke vzájemné spokojenosti.

Poslední otázka: o kadeřnících se často vyprávějí průpovídky o jejich sexuální orientaci. Je to mýtus?
Spíš to řeknu takhle: Jako otec od dvou dětí a kadeřník, to jsem jeden z mála, kdo v té branži působí. Z mých přátel je velká spousta gayů, registrovaných partnerů, jedněm se dokonce povedlo i osvojit holčičku. Dnes už to přece není žádné tabu.