Tipy na tajemná místa na západě Čech: Kadrnožka, tajemné sochy a zlé panny

Vydejte se s námi na toulky západními Čechami. Reportéři Deníku vytipovali sedm památek či lokalit, které stojí za návštěvu.

Bývalý motorest U Kadrnožky

Motorest U Kadrnožky na Tachovsku sice už dávno nestojí, ale místo stále láká dobrodruhy, které zajímá, kde se odehrál před více než 40 lety masakr, při němž vojenský zběh Lubomír Bugár postřílel čtyři lidi a pak si sám vzal život, když ho pronásledovala policie. Nešlo o jedinou tragédii spojenou s tímto místem, dva lidé se tu např. otrávili výfukovými plyny a další úmyslně naboural, přičemž ho usmrtil nůž, přidělaný na volantu.

Na Křížovém vrchu žily zlé panny, teď tam lidé míří pro energii

Křížový vrch u Stoda.Zdroj: Archiv Deníku

Na Křížový vrch u Stoda na jižním Plzeňsku míří každý rok návštěvníci, kteří chtějí nejen z tamní vyhlídkové věže zhlédnout okolní krajinu, ale také načerpat energii. Za kostelem se totiž nachází neobvyklé místo označené kamenem, ze kterého podle senzibilů vyvěrá silný tok energie. Místo je rovněž opředené několika legendami.

Zdroj: DeníkJedna z nich praví, že na místě dnešní rozhledny stál před mnoha staletími hrad, v němž žily tři bílé panny. Ženy měly zvláštní schopnosti přeměňovaly se v různá stvoření a strašily lidi. Jeden myslivec se pak rozhodl, že se v noci na vrch vydá a jednu z panen zastřelí. Když chtěl vystřelit, jeho puškou proletěl blesk, on padl a hlavou narazil do stromu. Ráno ho na místě našla žena, ošetřila jej a běžela pro pomoc. Když se pro odvážného myslivce vrátilo několik mužů, nenalezli ho. Zmizel z povrchu zemského. Traduje se tedy, že ho odnesly právě tři panny.

Že je vrch jedinečný, potvrzuje skutečnost, že se na něm nachází místo, ze kterého srší pozitivní energie. Je vyznačené placatým nabíjecím kamenem. Lidé ho naleznou těsně za kostelem a ti citlivější prý často pociťují brnění nohou.

- Rozhledna Křížový vrch se nachází u města Stod v okrese Plzeň-jih.
- Na vrchu byl v roce 1755 vystavěný kostel, který byl však o tři desítky let později zbouraný.
- V 60. letech 19. století ho nahradil nový svatostánek. K němu byla v roce 1923 přistavěna vyhlídková věž. V 60. letech minulého století se na kopci usadila československá armáda, která ho využívala k protivzdušné obraně. V roce 1995 ho sice vojáci opustili, ale kostel s věží zanechali v žalostném stavu.

Unikátní mauzoleum navštívil i srbský prezident

Unikátní mauzoleum v Jindřichovicích na Sokolovsku navštívil před čtyřmi lety i tehdejší srbský prezident Tomislav Nikolić. Uctil tam památku vojáků, kteří zahynuli v tehdejším zajateckém táboře, který patřil k jedněm z největších v tehdejší rakouské monarchii. Uloženo tam je přes sedm tisíc malých rakví s exhumovanými kosterními ostatky vojáků, zejména Srbů, kterým mauzoleum také patří.

Návštěva tak vysokého státníka byla vůbec první od roku 1931, kdy místo navštívil tehdejší srbský král Alexandr I. Karađorđević. „Tehdy se účastnil v dnešních Jindřichovicích slavnostního otevření a osvícení,“ říká správce mauzolea Dejan Randjelovič. Na místě jsou podle jeho slov uloženy ostatky 7100 Srbů a 189 Rusů.

Hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény ve Velharticích.

Tip na výlet: Tvář dívky nejde ničím překrýt. Z kostela sv. Máří Magdaleny mrazí

Srbský prezident navštívil mauzoleum v rámci návštěvy Česka, a to s početnou srbskou i českou delegací, za asistence Hradní stráže. Na místě se zajímal například o to, jakou práci museli zajatci vykonávat a kolik jich vůbec lágr přežilo. Pozastavil se také nad některými dobovými fotografiemi, na kterých vypadá vše idylicky. Záhy se pak dozvěděl, že šlo jen o propagandistické snímky.

Mauzoleum v Jindřichovicích je dnes vzpomínkou na obří zajatecký tábor. Při vstupu do mauzolea dýchne na návštěvníky zvláštní atmosféra.Na zdech visí dobové fotografie. Je tam umístěna i maketa obřího zajateckého tábora. V útrobách jsou pak vyskládány malé rakve s ostatky.„Jsou zde uloženy ostatky nejen vojáků, ale i dětí, které v zajateckém táboře žily. Nejmladšímu chlapci bylo sedm let a zahynul tu i se svým dědečkem,“ poznamenal správce mauzolea Dejan Randjelovič.

Cínový důl Sauersack si dodnes zachoval mysteriózní atmosféru

Nedaleko od Přebuzi v Krušných horách, uprostřed hlubokých lesů, se nacházejí zbytky cínového dolu Sauersack. Komplex tam nechala během druhé světové války vybudovat německá těžební společnost. Začal vyrůstat v roce 1940. Spolu s ním tam vznikl také pracovní tábor pro válečné zajatce.

Za dva roky k dolu přibyla úpravna rudy a sklady. Betonový komplex uprostřed panenské přírody i v současnosti vyvolává v lidech zvláštní pocity. Přiživují je zkazky o podzemní továrně na tajné zbraně a střelivo pro rakety nebo o pokusech v tajných laboratořích.

Seriál Rapl

Přestože odborníci podobné mýty vyvracejí, z kdysi klidného místa se stalo lákadlo pro turisty. Před deseti lety tam nebylo živáčka, ale dnes je spíše vzácností, když v továrně nejsou selfíčkáři, kteří se zvěčňují uvnitř betonového monstra.

Objev a zvýšenou návštěvnost tohoto záhadného místa mají na svědomí sociální sítě a zasloužil se o to i seriál Rapl. Právě sem umístil scény z jednoho dílu režisér Jan Pachl. Záběry, kdy z betonové nádrže s vodou vystupuje torzo mrtvé ženy přivázané ke kůlu, umocnily tajemno tohoto místa a přilákaly další zvědavce. Na své si v lokalitě přijdou hlavně milovníci industriální turistiky i vojenské historie.

Tisíce pracujících vězňů

V pracovním táboře pracovalo až 2500 lidí. V roce 1945 procházela územím demarkační linie. Na místo dorazili nejprve Američané, poté oblast přenechali příslušníkům Rudé armády.

Kostel ve Velharticích proslul děsivými příběhy. Láká davy turistů

Před postupujícími vojsky se dali na úprk nejprve dozorci, hned po nich tábor opustili i samotní vězni. Po válce se v těžbě nepokračovalo, jelikož těžba cínu už nebyla výnosná.

Jen na vlastní nebezpečí

Místo je přístupné po celý rok, žádné cedule zakazující vstup tam nejsou. Je však třeba dávat pozor, kam člověk šlape a co má nad hlavou. Stavby jsou totiž v pokročilé fázi rozpadu a pád hrozí do podzemních prostor bývalých budov. Přesto je na vyšlapaných cestičkách vidět, že lidé tam chodí často. Rozdělávají si tam i ohně. A to i přesto, že je tam nejvyšší stupeň ochrany přírody. Rolavská vrchoviště jsou totiž národní přírodní rezervací.

Cínový důl:
- Jde o pozůstatky závodu na zpracování cínové rudy a dolovací jámy, která byla hluboká 175 metrů a měla na čtrnáct kilometrů chodeb.

- Jejich původ sahá zhruba osmdesát let zpátky do minulosti, do doby světové války. Ruda se tu dolovala od roku 1940, úpravna fungovala od roku 1942. V květnu 1945 byl důl i s úpravnou opuštěn.

- Po válce pak byla rozebrána technická zařízení a po ukončení odčerpávání vody byly definitivně zatopeny i kilometry chodeb.

- Ruiny jsou veřejnosti volně přístupné, je ale třeba koukat pod nohy. Hrozí pád do některé z jímek a šachet nebo ze železobetonových konstrukcí.

- "Místo jsem si vybral, protože ho znám od malička. Jako děti jsme ho prolézaly též, a bály jsme se ještě víc než mnozí dnes. Pro některé současné návštěvníky je oblast opředená mnoha mýty a pověstmi, z nichž většina je pouhým výplodem fantazie. Jako příklad lze uvést, že to byl to koncentrační tábor, kde zahynuly tisíce lidí, byli zde mučeni a podrobováni různým pokusům. Nebo mýtus, že v tajných dílnách, ukrytých hluboko v podzemí se vyráběly součástky pro německé rakety V2. Náš dětský důvod strachu byl prozaický. Kromě tajemna to byl výprask od rodičů, protože se tehdy místo nacházelo v pohraničním pásmu. A když nás tam chytil jeden ze strážců hranic, bylo o malér doma postaráno."

Pokud máte další tipy na zajímavá místa regionu pište mi na e-mail: roman.cichocki@denik.cz.

Lesní hřbitov se stal po mnoha letech důstojným místem

Nové pietní místo vzniklo na lesním hřbitově v Jindřichovicích na Sokolovsku, kde je pochováno asi 1300 Italů, desítky Rusů nebo Srbů. Nachází se hned v těsné blízkosti jednoho z největších zajateckých táborů v tehdejší rakouské monarchii, který tam fungoval v letech 1915 až 1918.

Místo se proměnilo k nepoznání. Pozůstatky mohyl a hrobů se ztrácely pod nálety, povalovaly se tam betonové sloupky někdejšího oplocení a o čedičové bloky se opíraly dva kříže, latinský a pravoslavný. A právě dvěma branami se nyní ke křížům lze dostat. „Jeden symbolizuje místo, kudy se vcházelo do katolického, a druhý, kterým se vcházelo do pravoslavného hřbitova,“ řekl správce Dejan Randjelovič.

Vybudována tam byla také kaple, a to přesně v místě, kde kdysi táborová kaple stála. K ní vede cesta lemovaná devíti pomníčky, které nechali vyrobit pozůstalí padlých. Na pietním místě u otevřené kaple je nápis Památce zesnulých v češtině, srbštině, italštině a ruštině. Osudy vojáků symbolizují čedičové sloupy trojúhelníkového tvaru. Součástí jsou také pulty s knihami, ve kterých jsou zaznamenána všechna jména padlých. „Je to velká věc, kterou udělala Česká republika. Jsem ráda, že se uchová vzpomínka na to, co se tehdy stalo,“ řekla při otevření srbská velvyslankyně Vera Mavrić.

Historici mají za to, že lágr nefungoval rozhodně jako koncentrační tábor. Monarchie tam vybudovala celé město se strážními věžemi, fotbalovým hřištěm, pekárnami. Bylo to téměř moderní město, které mělo i vlastní kanalizaci. V místě stála stovka dřevěných domů pro zajatce.

Vybudování pietního místa stálo Lesy ČR 2,3 milionu. Kraj přispěl 320 tisíci korunami na projektovou dokumentaci.