V podvečer 17. února roku 1985 oslovil v Československu v Praze 4 patnáctiletý učeň Jiří Straka dvacetiletou restaurátorku Miladu. Rozhovor se odbýval ze začátku přátelsky – posléze však mladík začal vyžadovat od ženy sex, a když odmítla, pokusil se vynutit si ho násilím a dívku povalil. Ta naštěstí neztratila duchapřítomnost a pod záminkou, že by si styk ráda užila na nějakém lepším místě, odvedla mladíka na osvětlenou ulici blízko zástavby, kde se jí podařilo voláním o pomoc útočníka zahnat.

Přežila díky tomu první útok pozdějšího sériového pachatele vražedných přepadení, jenž vstoupil do historie české kriminalistiky pod přezdívkou Spartakiádní vrah.

Přesně o měsíc později po Strakově útoku, 17. března 1985, spáchal na opačné straně zeměkoule svůj první bezpečně doložený vražedný zločin jiný mladý muž. Bylo mu o deset let víc než Strakovi a také on se zaměřoval zejména na ženy.

Jmenoval se Ricardo Leyva Muñoz Ramirez, známí ho znali jako Richarda Ramireze. A stejně jako Straka se do dějin kriminalistiky, tentokrát americké, zapsal pod přezdívkou – říkalo se mu Night Stalker, tedy něco jako Noční pronásledovatel.

Onoho osudného 17. března zaútočil na dvaadvacetiletou Marii Hernandezovou před jejím domem v Rosemeadu v Kalifornii. Počkal, až mladá žena otevře garáž, poté ji napadl, zatáhl dovnitř a střelil z pistole do obličeje. Rovněž v tomto případě žena přežila a rovněž tady jí pomohla její duchapřítomnost: Podařilo se jí totiž zvednout na obranu ruce a střela se odrazila od jednoho z klíčů, které držela.

Na rozdíl od Strakova prvního činu v tomto případě Ramirezovo řádění neskončilo. Výstřel zaslechla Hernandezové čtyřiatřicetiletá spolubydlící Dayle a vyběhla podívat se, co se děje. Zahlédla Ramireze, jak vchází do kuchyně, on si jí ale všiml také a zabil ji ranou do čela.

Na dvou různých místech světa ve dvou různých politických systémech se začaly odvíjet dva případy sériového vražedného běsnění, které několik měsíců děsilo veřejnost. A v obou to byl jen začátek.

Jiří Straka vyrůstal na sídlišti v pražské Krči, po dokončení základní školy nastoupil do učení nedaleko Kladna, kde bydlel na internátě. Pro útoky v nočních pražských ulicích tak volil většinou noci z neděle na pondělí, kdy se po víkendu vracel z Prahy od rodičů. Ještě během března 1985 napadl minimálně dvě dívky, ale obě útok přežily.

Motivací jeho útoků v těchto případech zřejmě nebyl sexuální pud, ale prvotně snaha o loupež. První dívku srazil kamenem a sebral jí tašku (dívka měl štěstí a ránu přežila), druhé se pokusil vytrhnout kabelku, ale dívka ovládala judo, a tak se dokázala poměrně dlouho bránit.

K prvnímu vražednému Strakovu útoku došlo 8. dubna 1985. Bylo to nedaleko jeho původního bydliště – v lesnatém úvozu, který se dodnes nachází mezi pražskými čtvrtěmi Krč a Novodvorská. Straka zde přepadl třiadvacetiletou vdanou matku dvou dětí. Chytil ji zezadu chvatem zvaným kravata, strhl ji na zem, odvlékl stranou a znásilnil. Během činu ji škrtil a poté jí nacpal do úst hlínu a kamínky, jimiž ji zadusil.

Podruhé zaútočil o necelý měsíc později v pražském Hloubětíně. 4. května 1985 napadl zezadu čtyřiapadesátiletou ženu, kterou kvůli její drobné postavě považoval za mladší.

Když zaznamenal svůj omyl, rozmyslel si sexuální útok a pokusil se ženy jen zbavit jako svědka. Škrtil ji, klekal jí na krk, a nakonec kolem něj zatáhl režnou nit. Žena upadla do bezvědomí, ale Strakův útok přežila a později se dokázala vlastními silami dostat pro pomoc. Útok však pro ni znamenal obrovské trauma a brzy nato předčasně zemřela. Straka se dlouho domníval, že ji zabil. O jejím přežití se dozvěděl až po svém zatčení od vyšetřovatelů a překvapilo ho to.

Protože se při tomto útoku sexuálně neuspokojil, ještě týž večer provedl další. V Zelenečské ulici napadl třicetiletou lékařku, omráčil ji údery do hlavy její vlastní botou, znásilnil ji a uškrtil její podprsenkou.

Další květnová oběť měla opět štěstí a útok přežila. Osmnáctiletou dívku Ludmilu si vrah vytipoval v noční tramvaji, kde jí nabídl „kavalírský“ doprovod domů. Po cestě se s ní zprvu přátelsky bavil, díky čemuž jí vyzradil několik podstatných informací, které později přispěly k jeho dopadení. Mimo jiné své křestní jméno a to, že navštěvuje učiliště u Kladna. Postupně ji ale začal obtěžovat a před vchodem do jejího domu ji už přímo fyzicky napadl. Dívce se naštěstí opět podařilo násilníka přelstít a namluvit mu, že na matraci ve sklepě to bude lepší. Pustil ji tedy a šel s ní do domu. Tam ale mladá žena vyběhla do mezipatra a zachránila se zvoněním na zvonek prvního bytu, na který narazila. Straka se lekl a utekl.

Poslední vraždu spáchal 16. května v pražských Dejvicích, kde zatáhl do přízemí prodejny ovoce a zeleniny osmadvacetiletou ženu, znásilnil ji a uškrtil. Tato vražda poděsila kriminalisty tím, jak důsledně usiloval o smrt své oběti – použil totiž hned trojí škrtidlo. Kromě provazu s uzly, který si připravil předem, uvázal ženě kolem krku i pásek od svetru a ramínko od podprsenky.

V té době však už policie prověřovala výpověď osmnáctileté Ludmily, která byla natolik přesná, že Straka byl na jejím základě 22. května zatčen. Během několika hodin se spontánně doznal.

V denním tisku i časopisech rychle vyšly články o jeho zadržení, protože řádění silně znepokojovalo veřejnost i v souvislosti s blížící se spartakiádou, tedy velkým celonárodním cvičením na pražském Strahově, které se konalo vždy jednou za pět let a zaplňovalo metropoli dalšími statisíci lidí.

Kdyby byl Straka plnoletý, byl by s největší pravděpodobností odsouzen v tehdejších podmínkách k trestu smrti. Vzhledem ke svému věku však dostal jako maximální možný trest deset let vězení. Absolvoval ho ve Valdicích, kde se stal terčem šikany. Později obvinil bachaře, s velkou pravděpodobností právem, že mu rozkopali varlata. Sám podstoupil kastraci.

V roce 1994 byl na základě amnestie prezidenta Václava Havla předčasně propuštěn, následovala ústavní léčba. Od roku 2004 žije na svobodě pod změněným jménem. Jednou i veřejně vystoupil v dokumentárním pořadu České televize, kde se osobně setkal se synem jedné ze svých obětí.

„Americký protějšek“ českého násilníka Richard Ramirez byl ve svém zabijáckém řádění bohužel mnohonásobně efektivnější. Počty jeho zločinů tak jdou do desítek. Měl také účinnější vražedné nástroje – místo náhodně nacházených škrtidel používal střelné zbraně, také ale nože, mačetu, železnou trubku a kladivo. A v útocích byl ještě brutálnější než český vrah.

„Jeho skutky vykazovaly krutost, bezcitnost a zlovolnost mimo jakékoli lidské chápání,“ poznamenal později soudce, který Ramirezovi za jeho činy vyměřil celkem 19 trestů smrti.

Bezprostředně po první vraždě ze 17. března začal Ramirez páchat další a další. Jen hodinu po svém vpádu do domu v Rosemeadu tak zavraždil třicetiletou Tsai-Lian Yu, kterou zabil v jejím autě dvěma výstřely.

Deset dnů nato, 27. března 1985, se kolem druhé ráno vloupal do domu ve Whittieru poblíž Los Angeles v Kalifornii a zabil jeho spícího čtyřiašedesátiletého majitele střelou do hlavy. Potom mučil jeho čtyřiačtyřicetiletou manželku, aby mu vyzradila, kde v domě ukrývají cennosti. Týrané ženě se podařilo dostat se k brokovnici, ale než stačila stisknout spoušť, Ramirez ji třikrát střelil a poté několikrát probodl nožem, který vzal v kuchyni. Ze vzteku jí také vypíchl obě oči a nechal je v domácí šperkovnici. Těla obou manželů později objevil jejich syn.

Podobný modus operandi použil bestiální vrah i o necelé dva měsíce později, 14. května 1985 v Monterey Parku v Los Angeles, kdy se v noci opět vloupal do domu postarších manželů, šestašedesátiletého Billa Doie a jeho o deset let mladší manželky Lillian. Doie opět střelil do hlavy poloautomatickou pistolí, ženu spoutal, mučil a znásilnil. Dům pak vyloupil.

Další podobný zločin spáchal 29. května 1985, kdy přepadl dům dvou více než osmdesátiletých sester, které opět mučil a i přes jejich věk znásilnil. Obě ženy útok přežily a byly o dva dny později nalezeny, jedna ale brzy podlehla zraněním.

Následovalo přepadení domu dvaačtyřicetileté Carol Kyleové a jejího jedenáctiletého syna. Také v tomto případě Kyleovou znásilnil, týral a hrozil jí mimo jiné vypíchnutím očí. Útok ale přežila.

Další vrahovou obětí se stala pětasedmdesátiletá Mary Louise Cannonová, kterou v jejím domě začátkem července v noci ubodal. O pár dní později, 5. července, napadl v Sierra Madre při dalším nočním vloupání šestnáctiletou Whitney Bennettovou údery železnou trubkou do hlavy, a pak se ji pokusil uškrtit telefonní šňůrou. Z té ale po elektrickém zkratu zasršely jiskry a Ramirez utekl. Dívka přežila. Rozbitou hlavu jí chirurgové později sešili celkem 478 stehy.

A Ramirez vraždil pořád dál, pořád stejně surově. Způsob provedení přitom neměnil – v noci se vloupával do domů, tam začal střílet, znásilňovat a loupit. Pokud bylo v domě víc lidí, zabíjel jednoho člověka (většinou muže) hned, z další oběti (obvykle ženy) se pak snažil vytlouct informace o tom, kde jsou ukryty domácí šperky, a bezbranné oběti znásilňoval.

Současně se ale kolem něj začala stahovat policejní smyčka. Jedna z obětí, která přežila jeho běsnění, byla schopna poskytnout vyšetřovatelům podrobný popis. Policie také našla jedno z ukradených aut, jež zločinec používal k přesunům, a v něm i jeho otisk prstu. Díky tomu ho identifikovala, protože mladík už figuroval v jejích záznamech kvůli svým předchozím drogovým deliktům.

„Víme, kdo jsi. A brzy to budou vědět všichni. Nenajdeš místo, kam by ses schoval,“ vzkázala policie pachateli na tiskové konferenci koncem srpna.

Dne 30. srpna 1985 byl Ramirez konečně zatčen po dramatické honičce s policií, při níž ho nakonec zadržela skupina obyvatel, která sledovala jeho zběsilý úprk, při němž se několikrát pokusil neúspěšně ukrást cizí auto. Tato skupinka nebezpečného násilníka nakonec obklíčila, navzdory riziku zadržela a tloukla až do příchodu policie.

Následoval velice zdlouhavý soudní proces, v jehož průběhu se brutální surovec, navzdory svým zločinům, stačil oženit. V roce 1996 si ho vzala jeho dlouholetá obdivovatelka Doreen Lioyová, jež mu od zatčení psala milostné dopisy. Rovnou pohrozila, že bude-li její muž popraven, spáchá sebevraždu. Trest smrti Ramirez skutečně dostal, ale odvolal se. Než soudy definitivně rozhodly, zemřel 7. července 2013 na zdravotní komplikace spojené s chronickou žloutenkou, kterou si přivodil užíváním drog. Bylo mu třiapadesát let.