Ostrovy v jihovýchodní Asii vypovídají o našich pravěkých předcích mnohé, nacházejí se zde totiž jedny z největších a nejzajímavějších fosilií homininů na světě.

Porovnání lidské a neandertálské lebky. Vyhynulý hominid se v mnoha ohledech druhu Homo sapiens podobal a zdá se, že společnou měli i péči o chrup
Neandertálci byli šikovnější, než se myslelo. Používali i párátka, tvrdí vědci

Nový výzkum ale naznačuje, že kromě dvou druhů, o jejichž existenci se nám dochovaly zkamenělé záznamy, ovlivnil tuto oblast ještě jeden pravěký lidský druh - tajemní denisované, dosud jen málo prozkoumaná skupina homininů, doložená jen několika kostními nálezy v sibiřské jeskyni a na tibetské náhorní plošině, tedy tisíce kilometrů daleko od ostrovů.

Denisované zřejmě dorazili na ostrovy

"Naše studie, zveřejněná v Nature Ecology and Evolution, odhaluje genetické důkazy, že moderní lidé (Homo sapiens) se v této oblasti s denisovany křížili, a to navzdory tomu, že se zde nikdy nenašly fosilie denisovanů," uvádějí výzkumníci João Teixeira a Kristofer M. Helgen z výzkumného ústavu Australského muzea.

"Naopak jsme nenašli žádné důkazy o tom, že by se předkové současných populací ostrovů v jihovýchodní Asii křížili s některým ze dvou druhů homininů výrazně malého vzrůstu, po jejichž přítomnosti v této oblasti se dochovaly fosilní záznamy: s Homo floresiensis na ostrově Flores v Indonésii a s Homo luzonensis na ostrově Luzon na Filipínách," dodali vědci ve svém článku, který zveřejnil odborný server The Conservation.

Replika neandertálské lebky, nalezené v jeskyni Svatého Michaela na Gibraltaru
Ostatky neandrtálců z jeskyně Spy prošly novými testy. Výsledek vědcům "zavařil"

Podle nich tyto skutečnosti vytvářejí zajímavý - ale stále značně nejasný - obraz evolučních předchůdců člověka na ostrovech jihovýchodní Asie. "Přesný vztah mezi Homo floresiensis a Homo luzonensis a mezi zbytkem homininního rodokmenu stále neznáme," upozorňují autoři nové studie. 

Jejich zjištění podle nich zvyšuje naději, že se na ostrovech v jihovýchodní Asii nějaké fosilii denisovanského člověka přece jen skrývají a čekají na objevení - nebo byly možná dokonce objeveny, ale označeny jako něco jiného.

Pravěký tavicí hrnec

Nálezy kamenných nástrojů podle vědců naznačují, že jak Homo floresiensis, tak Homo luzonensis patřily k populacím člověka vzpřímeného (Homo erectus), které obydlely ostrovy zhruba před 700 tisíci lety. Homo erectus přitom představuje prvního známého hominida, o němž je známo, že vykročil z Afriky. Na ostrovy v jihovýchodní Asii se poprvé dostal nejméně před 1,6 milionem let.

Některé vyhynulé hominidy známe. Třeba druh Sahelanthropus tchadensis, který žil ve střední Africe na území dnešního Čadu. Existoval ale i jiný. Neznámý, tajemný...
V pravěké Africe žil "duch". DNA tamních obyvatel nese stopu neznámého předka

To podle obou výzkumníků znamená, že linie dávných předků Homo floresiensis a Homo luzonensis se od linie předků moderních lidí oddělila v Africe asi již před dvěma miliony let, ještě předtím, než se Homo erectus vydal na svou pouť po světě. Nejstarší lidé dnešního typu se totiž z Afriky rozšířili mnohem později a na ostrovy v jihovýchodní Asii dorazili až před 70 tisíci až 50 tisíci lety.

"Víme již, že se Homo sapiens na své cestě z Afriky zhruba před 70 tisíci lety setkával a křížil s dalšími příbuznými skupinami homininů, které v té době již obývaly Eurasii. První setkání proběhlo s neandertálci a mělo za následek asi dvě procenta neandertálských genetických předků u dnešních neafričanů," uvádějí vědci.

Kost z prstu denisovana, kde k dříve objeveným fragmentům (znázorněným barevně) přibyl nově identifikovaný článek
Tajemství dívčího prstu. Denisované měli k moderním lidem blíž, než se myslelo

Další takové mezidruhové potkávání se již týkalo denisovanů, tedy druhu, jenž byl popsán pouze na základě DNA analýzy z prstní kůstky nalezené v Denisově jeskyni v Altajském pohoří na Sibiři.

"Je však zajímavé, že největší množství lidí se stopami po denisovanské DNA v krvi se v dnešní lidské populaci nachází právě na ostrovech v jihovýchodní Asii a dále v Nové Guineji a v Austrálii. S největší pravděpodobností jde o výsledek místního křížení denisovanů s moderními lidmi, a to navzdory tomu, že se nenašly denisovanské fosílie, které by tuto teorii podpořily," konstatují australští výzkumníci.

Řekni, kde ty kosti jsou…

Oba vědci prostudovali sekvence genomu více než 400 lidí, kteří v daných oblastech žijí, včetně více než 200 lidí z ostrovů jihovýchodní Asie, a hledali odlišné sekvence DNA charakteristické právě pro dřívější druhy homininů. A podle zveřejněných závěrů našli genetické důkazy, že se předkové současných lidí žijících na ostrovech jihovýchodní Asie s denisovany skutečně křížili - stejně jako se jiné skupiny Homo sapiens během své evoluční historie křížily s neandertálci.

Co ale vědci naopak nenašli, byl jakýkoli důkaz o křížení s evolučně vzdálenějšími druhy Homo floresiensis nebo Homo luzonensis či dokonce s Homo erectus.

Kosti prstů na rukách i na nohách jsou zakřivené, což naznačuje, že se tento druh hodně zabýval lezením
Neznámý předek. Na Filipínách vědci nejspíš objevili nový druh člověka

"Jde o pozoruhodný výsledek, protože ostrovy jihovýchodní Asie jsou od Sibiře vzdáleny tisíce kilometrů a obsahují jedny z nejbohatších a nejrozmanitějších fosilních dokladů o homininech na světě. Vypadá to, že je třeba objevit fosilních nálezů ještě víc," uvádějí autoři studie.

Zbývá tedy zodpovědět otázku, kde se mohou zkamenělé kosti a další fosilní nálezy, potvrzující závěry plynoucí z genetické analýzy, skrývat. Podle vědců připadají v úvahu dvě možnosti. Jednou z nich je, že se je zkrátka jen nepodařilo dosud najít, ale v nějaké oblasti pravděpodobně jsou.

Čelist denisovana nalezená na Tibetské náhorní plošině
Tajemství čelisti. Denisované dokázali žít v extrémních podmínkách, díky genu

Jako jedno z potenciálně vhodných míst se podle nich jeví Sulawesi, nejvýchodnější z ostrovů Velkých Sund, kde byly nalezeny kamenné nástroje z doby staré nejméně 200 tisíc let.

Dalším možným regionem je Arnhemská země, poloostrov na severu Austrálie v severovýchodní části Severního teritoria, kde se v pískovcové jeskyni Madjebebe našly 65 tisíc let staré předměty, připisované nejstarším známým předkům moderního člověka na australském kontinentu.

Možná se maskují za někoho jiného

Druhou možností je však to, že se odpovídající fosilie homininů na ostrovech v jihovýchodní Asii již našly, ale byly špatně klasifikovány a je potřeba jejich interpretaci přehodnotit.

"Fosilie, u nichž se potvrdilo, že pocházejí od denisovanů, jsou extrémně vzácné a dosud byly nalezeny pouze ve střední Asii. Je ale možné, že denisované byli z hlediska tělesné stavby a velikosti výrazně rozmanitější, než jsme si mysleli, a že jsme tedy jejich zkamenělé ostatky na ostrovech v jihovýchodní Asii již našli, ale mylně jsme je označili jiným jménem," uvádějí autoři.

Ilustrační fotografie.
Matka neandertálka, otec denisovan. Vědci našli prvního hybrida obou druhů

Protože nejstarší důkazy o tom, že danou oblast osídlili homininé, jsou starší než rozdělení rodových linií na nejstarší lidi dnešního typu a na denisovany, nedá se říci s jistotou, zda homininé obývali region nepřetržitě po celou tu dobu.

Je proto možné, že Homo floresiensis a Homo luzonensis (ale i pozdější formy druhu Homo erectus) jsou dnešním lidem mnohem příbuznější, než se v současnosti předpokládá, a že jsou to dokonce právě ony, kdo je zodpovědný za podíl denisovanského dědictví v krvi dnešních populací obývajících ostrovy jihovýchodní Asie. 

Takhle mohla vypadat mladá denisovanka, která žila před 50 tisíci let v oblasti dnešní Sibiře. Její tvář byla zrekonstruována pomocí palety vzorků starověké DNA
Vědci zrekonstruovali tvář denisovanky. Pomohla jim dávná DNA

"Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že jsme měli záhadné denisovany celou dobu přímo před očima, jen se nám maskovali jako Homo floresiensis, Homo luzonensis nebo Homo erectus," uvádějí vědci. 

Aby se všechny tyto hádanky podařilo rozluštit, je třeba počkat na další archeologické výzkumy, DNA analýzy nebo proteomické studie sledující změny exprese proteinů v buňkách. Možná pak bude otázka rozšíření denisovanů a jejich vztahů s předchůdci moderního člověka definitivně vyřešena.