Depresivní a nelichotivý obraz porevolučních časů předkládá divákům hra s ironickým názvem Krásný, krásný život, která měla v sobotu světovou premiéru v Divadle Šumperk.

Vladislav Kučík, rodák ze Šumperka, ji psal nejdříve jako monodrama a po dohodě s brněnským režisérem Ondřejem Elblem ji přepsal do podoby dramatu pro pět postav, přičemž ta hlavní, dospívající Ludvík, je vypravěčem děje; jeho očima je příběh nazírán.

„V roce 1999 jsem publikoval román Budeme bohatí inspirovaný životem v přelomové době převratu kolem roku 1989. Ludvík byl jednou z vedlejších postav, ale postupně jsem přišel na to, že je mi nejbližší. A tak jsem se k němu vrátil a napsal nový příběh, který má s románem společný jen charakter postavy. Je to dobrý týpek, morálně silná osobnost, která prožije výjimečný a těžký osud,“ řekl autor, jemuž před čtrnácti dny vyšel nový román Barvy slečny Toyen.

Před sobotní premiérou byl na inscenaci svého díla zvědav stejně jako diváci, protože neviděl ani jednu zkoušku. S výsledkem byl spokojen.

Román i hra jsou záznamem o době, která pro mnoho lidí nebyla lehká. Je o těch, kteří se nedokázali se změnami vypořádat, anebo jich naopak výhodně zneužili. Jevišti vládla ironie a smutek života jedné rodiny, která postupně spěje k tragédii.

Náročnou roli Ludvíka, jehož postava nesejde ze scény, přesvědčivě zvládl František Čachotský. Zaujala i Olga Kaštická v roli jeho matky a hostující Lenka Košťáková v roli Dorotky. Scénu pojala Zuzana Přidalová jako obří puzzle, v jehož odkrytých oknech pětice vedlejších postav dotvářela atmosféru doby a situací.

Inscenace využívá části symfonické básně, kterou na motivy Ludvíkova osudu napsal k průvodnímu cédéčku ke knize Varhan Orchestrovič Bauer. Autora proslavila hudba k Formanově filmu Goyovy přízraky. Na premiéře byl osobně přítomen a jeho démonický zjev byl nepřehlédnutelný.

„Přečetl jsem si knihu a příběh Ludvíka mě fascinoval. Je to čistá duše. Od lásky k sestře se dostane až do sekty satanistů a k vraždě a sebevraždě,“ řekl před premiérou Bauer. S nevýrazným zasazením své hudby do inscenace však nakonec spokojen nebyl. Vadilo mu také použití skladeb Michala Davida, které mělo dokreslovat dobu příběhu. „Kdybych věděl, v jakém sousedství se moje skladba ocitne, nesouhlasil bych s tím,“ podotkl Bauer.