To, že se na třetím ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive v Šumperku objevil špičkový fotograf Ivan Prokop, bylo dílem obrovské náhody.
„Jednou jsem pracoval ještě po půlnoci a najednou jsem zaslechl z televize super muziku. Zesílil jsem zvuk a poslouchal skvělé blues. Ze závěrečných titulků na obrazovce jsem zjistil, že jde o záznam z koncertu šumperského Blues Alive. Krátce na to mě oslovil hudební publicista Ondřej Bezr, jestli bych tam nechtěl jet fotit. Dlouho mě přemlouvat nemusel,“ vzpomíná na rok 1998 pražský fotograf.
Od té doby nechyběl v polovině listopadu v šumperském kulturáku ani jednou. Přiznal se, že původně měl o bluesové akci zcela jinou představu.
„Utvořili jsme tým pěti fotografů, dokonce založili nadaci. Ta měla za úkol pomoci festival financovat. Každý fotograf věnoval festivalu snímky, které visely na chodbě kulturáku. Ty si zájemci mohli koupit a peníze měly putovat na konto festivalu. O fotky však nebyl zájem, a tak doteď zdobí předsálí,“ prozradil původní záměr Prokop.
I když se mu nepodařilo nadaci dotáhnout do konce, od jeho každoročního návratu do Šumperka jej to neodradilo. A co bylo pro něj nejsilnějším zážitkem za těch více než deset let, kdy se stal dvorním fotografem na Blues Alive?
„Musím přiznat, že když jsem poprvé vstoupil do Domu kultury v Šumperku, tak jsem zůstal doslova omráčen. To odborářské prostředí mi připadalo brutální. Říkal jsem si, že tady to blues prostě nemůže fungovat. Pak se ale stalo něco nevídaného. Když na pódium nastoupila první kapela, do toho příšerného baráku vstoupila bluesová múza a ta správná atmosféra začala tepat ze všech koutů. Bluesem ale nežije jen kulturách, vznáší se všude po celém městě,“ uvedl Prokop.
Tvrdí, že zpočátku nechápal, jak může festival takových rozměrů fungovat na vystrkově mimo hlavní centrum.
„Už vím, že to jde a musím říct, že se Blues Alive postupem času stal nejlepší přehlídkou svého druhu v Čechách,“ dodal fotograf, který se už těší, že za dva týdny do domu kultury opět vstoupí blues a splní se mu další sen.
„Uvidím své vysněné muzikanty. Nikdy jsem nevěřil, že je někdy potkám,“ dodal Prokop.